V tomto článku prozkoumáme téma Otto Loewi a analyzujeme jeho dopad na různé aspekty společnosti. Otto Loewi je téma, které v poslední době vyvolalo velký zájem a jeho význam přesahuje hranice a kultury. V průběhu historie hrál Otto Loewi zásadní roli ve vývoji společnosti a jeho vliv zůstává významný i dnes. Prostřednictvím podrobné analýzy prozkoumáme různé aspekty Otto Loewi a jeho význam v oblastech, jako je politika, ekonomika, kultura a každodenní život. Kromě toho prozkoumáme možné budoucí důsledky Otto Loewi a jak může ovlivnit způsob, jakým žijeme a komunikujeme v moderním světě.
Otto Loewi | |
---|---|
Narození | 3. června 1873 Frankfurt nad Mohanem |
Úmrtí | 25. prosince 1961 (ve věku 88 let) New York |
Místo pohřbení | Woods Hole Village Cemetery |
Alma mater | Mnichovská univerzita Vídeňská univerzita Štrasburská univerzita |
Povolání | farmaceut, neurovědec, farmakolog, vysokoškolský učitel a fyziolog |
Zaměstnavatelé | Vídeňská univerzita Univerzita Štýrský Hradec Marburská univerzita University College London Newyorská univerzita |
Ocenění | Liebenova cena (1924) Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství (1936) zahraniční člen Královské společnosti (1954) Schmiedeberg Badge (1957) Čestný odznak Za vědu a umění (1959) … více na Wikidatech |
Příbuzní | Guido Goldschmiedt (tchán) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Otto Loewi (3. červen 1873, Frankfurt nad Mohanem – 25. prosinec 1961, New York) byl rakousko-americký fyziolog a farmakolog židovského původu narozený v Německu. Roku 1936 dostal (spolu s Henry Dalem) Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství , a to za "objevy týkající se chemických přenosů nervových impulzů".
Vystudoval fyziologii a farmakologii na univerzitách v Mnichově a ve Štrasburku, kde v roce 1896 absolvoval. Roku 1902 působil několik měsíců ve Starlingově laboratoři v Londýně, kde se spřátelil s Henry Dalem. Od roku 1909 působil na univerzitě ve Štýrském Hradci, kde se nakonec stal profesorem farmakologie. Roku 1940 emigroval do USA, působil na Newyorské univerzitě, kde začal intenzivně studovat chemické procesy při přenosech impulzů ve vegetativní nervové soustavě. V roce 1921 objevil, že látka umožňující přenos vzruchů na parasympatických spojích je acetylcholin. Především za to dostal Nobelovu cenu.
Podal též důkaz, že živočichové jsou schopni syntetizovat proteiny z menších molekul. Zkoumal rovněž vliv kokainu na reakce koncových sympatických orgánů vůči adrenalinu a na nervovou stimulaci.