V dnešním článku prozkoumáme téma Nominativ, téma, které v posledních letech vyvolalo zájem a diskusi. Nominativ je téma, které pokrývá širokou škálu aspektů, od jeho dopadu na společnost až po ekonomické důsledky. Prostřednictvím tohoto článku budeme analyzovat různé pohledy a názory na Nominativ s cílem poskytnout široký a úplný přehled, který čtenářům umožní lépe porozumět tomuto tématu. Kromě toho probereme možná řešení a strategie pro řešení problémů spojených s Nominativ. Doufáme, že tento článek je informativní a relevantní pro ty, kteří se chtějí dozvědět více o Nominativ a jeho důsledcích v různých oblastech.
Nominativ (zkratka NOM, z lat. nominativus od nominare = nazývat, česky též názevník, jmenovatel či jmenovník) je mluvnický pád vyjadřující základní, slovníkový tvar (lemma) skloňovaného jména.
V mnoha jazycích včetně češtiny se nominativ označuje jako 1. pád.
Nominativu přísluší pádová otázka kdo, co?.
V češtině se nominativem (1. pádem) vyjadřuje:
a také větný člen, který se s podmětem shoduje, tj.:
Kromě toho se nominativ používá tam, kde vyjadřuje název něčeho přívlastkem, který se neshoduje v ostatních pádech s určovaným jménem (v kraji Vysočina, o knize Babička, v deníku Právo). Takto užitému 1. pádu říkáme nominativ jmenovací. V některých případech si může shodný sklonný přívlastek s nesklonným nominativem jmenovacím konkurovat (v ulici Rambuskově nebo v ulici Rambouskova, ve městě Roudnici nebo ve městě Roudnice), deflektivizační tendence v češtině sílí pod vlivem angličtiny i pod vlivem formalizace a komputerizace vlastních jmen. V některých případech je však možná jen jedna možnost(ve čtvrti Jižní Město, nikoliv ve čtvrti Jižním Městě; vidím paní Novákovou, nikoliv vidím paní Nováková).
Nominativ se vyskytuje také v jednočlenných větách jmenných (Letadlo!), zejména pak v nápisech (Radnice, Východ), nadpisech (Nominativ) a titulech (Psohlavci).
Ve vazbách přísudku jmenného se sponou si nominativ a instrumentál konkurují. Platí následující pravidla:
V němčině má nominativ následující funkce: