V dnešní době je Wolin (město) tématem na rtech každého. Ať už kvůli svému významu v dnešní společnosti, jeho dopadu na ekonomiku nebo jeho vlivu na kulturu, Wolin (město) upoutal pozornost velkého počtu lidí po celém světě. Od svého vzniku až po dnešní vývoj hraje Wolin (město) zásadní roli v různých aspektech každodenního života. V tomto článku do hloubky prozkoumáme, o čem je Wolin (město), jeho různé důsledky a jeho význam v dnešním světě. Doufáme, že prostřednictvím podrobné analýzy objasníme toto velmi relevantní téma a poskytneme našim čtenářům úplnější pohled na Wolin (město).
Wolin | |
---|---|
Pohled na město | |
Poloha | |
Souřadnice | 53°50′ s. š., 14°36′ v. d. |
Časové pásmo | SEČ/SELČ |
Stát | Polsko |
Vojvodství | Západopomořanské |
Okres | Kamień Pomorski |
Gmina | Wolin |
Wolin | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 14,41 km² |
Počet obyvatel | 4 916 (2008) |
Hustota zalidnění | 341,2 obyv./km² |
Správa | |
Starosta | Eugeniusz Jasiewicz |
Oficiální web | www |
Adresa obecního úřadu | ul. Zamkowa 23 72-510 Wolin |
PSČ | 72-510 |
Označení vozidel | ZKA |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Wolin (česky Volyň, historicky Volyn, německy Wollin) je město a gmina na ostrově stejného jména (česky Volyň, polsky Wolin) v severozápadním cípu Polska. Spadá pod okres Kamień Pomorski, Vojvodství západopomořské. Žije zde 4900 obyvatel. Přes Wolin probíhá silnice S3 (česká hranice – Svinoústí) (E65) a železniční trať Štětín – Svinoústí.
Původní Wolin byl centrem pomořanského kmene Volyňanů a pravděpodobně byl totožný s Vinetou a Jómsborgem, významným obchodním střediskem objevujícím se v latinských a severských pramenech. S Wolinem byl spojen Wichmann Mladší, bratr markrabětě Hermanna Billunga, který se spojil s Volyňany proti Polákům a u tohoto města roku 967 padl v boji proti polskému Měškovi I. a českému Boleslavovi I. Ve 12. století Wolin ekonomicky upadal a trpěl dánskými nájezdy, což vedlo k přeložení biskupství do Grobe. Na konci 12. století pak bylo Dány město zcela zničeno a současný Wolin vznikl až poté.
Jméno Wolin, počeštěně Volyň, se objevuje v pramenech v řadě variant, další pak přibývají při ztotožnění s Vinetou a Jómsborgem:
Ve městě před přijetím křesťanství byl ctěn bůh Trihlav a také posvátné kopí zasazené do mohutného sloupu. V roce 1124 do Wolinu dorazil biskup Otto Bamberský, ale po neúspěchu své misie se vypravil do Štětína a tamější úspěch přesvědčil i Volyňany. Místní svatyně a modly byly biskupem zničeny, pohanskými kněžími však byla zachráněna a uschována zlatá Trihlavova socha a sedlo. Poté zde nechal vystavět dva kostely, jeden zasvěcený svatému Vojtěchu a svatému Václavu, druhý svatému Petru.[pozn. 1] V roce 1128 se biskup opět vydal do Wolinu, kde se lidé navrátili k pohanství a během slavnosti na počest posvátného kopí bylo podle legendy město zničeno ohněm padajícím z nebe, ušetřen byl jen kostel svatého Vojtěcha, přestože byl vystavěn z dřevěných desek a proutí.. Poté přestoupil Wolin natrvalo ke křesťanství.
Ve Wolinu bylo ctěno kopí zasazené do mohutného sloupu, stejně jako město samotné spojované životopisci Otty Bamberského s Juliem Caesarem. Biskup se jej měl pokoušet koupit, ale byl odmítnut poukazem na božskou podstatu kopí zaručující ochranu a vítězství.
Vztah kopí zasazeného do mohutného sloupu k slovanskému náboženství je nejasný a tak byla formulována řada hypotéz:
Jiří Dynda spojuje wolinské kopí s Trihlavem s poukazem na motiv „kovu ve dřevě“ – který se objevuje i v příběhu o uschované soše tohoto boha. Sloup může také znamenat axis mundi, která je též spojována s Trihlavem. Zajímavou analogií ke sloupu s kopím jsou také severské sloupy s obrazy božstev stojící u královského stolce či značící zábor kolonizovaného území a do nichž byly zaráženy „hřeby moci“ či „hřeby bohů“.
Archeologický výzkum odhalil na území starého Wolinu svatyně peryňského typu z přelomu 7. a 8. století a dvojdílný pohanský chrám o rozměrech 5x7 metrů z 9. století, přestavěný v roce 965/966. Uvnitř templu se nacházel pravoúhlý podstavec pro sochu, podle nálezu dřevěné nohy dosahující dvou až tří metrů. Kolem chrámu stála dřevěná ohrada, v jejímž rohu se pravděpodobně nacházela stáj pro posvátného koně, napovídá tomu zachovalá vrstva koňského hnoje. Dále zde byly nalezeny zbytky západoevropského koberce z konce 10. století, nejspíše sloužícího jako výzdoba chrámu, zbytky loučí a kostí obětovaných zvířat, především beránků a selat, a různé kultovní předměty jako dřevěné idoly, dřevěná figurka osedlaného koně, závěsná kování, vrbové věnečky a váček z kůry.