Tento článek se bude věnovat tématu Vědecký konsenzus, které je v posledních desetiletích předmětem velkého zájmu a debat. Vědecký konsenzus si získal pozornost akademiků, odborníků i široké veřejnosti díky svému vlivu na různé aspekty současné společnosti. V tomto článku bude Vědecký konsenzus podrobně analyzován a bude zkoumán jeho původ, vývoj, důsledky a možné budoucí scénáře. Budou zkoumány různé perspektivy, teorie a studie, které tento fenomén osvětlí a umožní čtenáři získat komplexní a kritické pochopení Vědecký konsenzus. Prostřednictvím podrobného zkoumání tohoto tématu se snažíme podporovat reflexi a dialog kolem Vědecký konsenzus, přispívat k pochopení a vytváření nových nápadů a přístupů k řešení výzev, které představuje.
Vědecký konsenzus je rozsáhlá shoda mezi odborníky o tom, co je ve vědě nejmodernější: promyšlená odpověď na otázku, o níž se diskutuje na pevném základě vysoce kvalitních důkazů, přijatá platnost hypotézy nebo teorie. Konsenzus nelze zaměňovat s dogmatem, protože konsenzus se může změnit nebo může být zrušen, pokud se objeví nové, důležité poznatky. Skutečnost, že existuje vědecká shoda, však není zárukou pravdivosti současného stavu vědy. Konsenzus často nastává neformálně a obvykle se nejprve nezaznamenává, i když se později objeví v učebnicích. Existují však také případy doloženého konsenzu. To je například důležité pro politická nebo právní rozhodnutí i pro veřejnost a pro odborníky, kteří uvádí výsledky vědy do praxe nebo je musí aplikovat, například v medicíně.
Aby bylo možné hovořit o vědeckém konsensu, není zpravidla nutné, aby všichni vědci v oboru souhlasili nebo alespoň neprotiřečili. V závislosti na oblasti a účelu, pro který je shoda stanovena, může stačit většinový názor; shoda také může být téměř jednomyslná. Často se to označuje jako míra shody. Konsenzus by neměl být zaměňován s jednomyslností, protože prakticky vždy existují vědci s nesouhlasným názorem.
Konsensu se dosahuje prostřednictvím diskuse na konferencích, procesem publikací a tzv. peer review procesem (replikace ,reprodukovatelnost výsledků jinými, a vzájemného hodnocení), ve kterém se vědecké publikace posuzují a potvrzují více rovnocennými vědeckými stranami, čímž jsou autoři nuceni dodržovat vědecké standardy. Na publikace a objevy, které neprošly tímto procesem, se ve vědeckých a univerzitních kruzích dívá s nedůvěrou.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stand der Wissenschaft na německé Wikipedii.