V tomto článku se budeme zabývat tématem Svatopluk Innemann a prozkoumáme jeho různé aspekty. Svatopluk Innemann je v dnešní společnosti velmi důležité téma, protože ovlivňuje různé aspekty každodenního života. V tomto článku budeme analyzovat jeho původ, jeho vývoj v čase a jeho vliv v různých oblastech. Kromě toho prozkoumáme různé perspektivy, které existují kolem Svatopluk Innemann, s cílem nabídnout kompletní a obohacující vizi na toto téma. Prostřednictvím multidimenzionálního přístupu se snažíme našim čtenářům nabídnout širokou a podrobnou vizi Svatopluk Innemann s cílem podnítit reflexi a debatu na toto téma, které je dnes tak aktuální.
Svatopluk Innemann | |
---|---|
Svatopluk Innemann (Album representantů všech oborů veřejného života československého, 1927) | |
Narození | 18. února 1896 Lublaň |
Úmrtí | 30. října 1945 (ve věku 49 let) Klecany |
Povolání | filmový režisér, kameraman, herec, scenárista, střihač, kameraman, fotograf, režisér, filmový scenárista a filmový herec |
Choť | Zdena Kavková |
Rodiče | Rudolf Inemann a Ludmila Innemannová |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Svatopluk Innemann (18. února 1896 Lublaň – 30. října 1945 Klecany) byl český režisér, scenárista, kameraman a herec, jeden z průkopníků české kinematografie.
Narodil se jako syn režiséra Rudolfa Innemanna a operní pěvkyně Ludmily Lvové – Innemannové při jejich angažmá v Lublani (dnes Slovinsko). Byl prostřední ze tří bratrů, oba sourozenci se narodili v Praze. Po návratu do Prahy se Svatopluk Innemann vyučil uzenářem.
V roce 1918 začal pracovat ve filmu. Společně s Ottou Hellerem natočili jako kameramani svůj první film Československý Ježíšek o legionáři vracejícím se do vlasti. Ve dnech 20. a 21. prosince 1918 sledoval s kamerou triumfální návrat prezidenta Masaryka do Prahy. Od 1919 natáčel samostatně a také hrál menší role. V roce 1920 se oženil s herečkou Zdenou Kavkovou a od tohoto roku také začal se samostatnou filmovou režií. Celkem do roku 1937 režíroval pětatřicet filmů. Většinou se jednalo o nenáročné komedie, mezi kterými kvalitou vynikly filmy Muži v offsidu (1931), Vražda v Ostrovní ulici (1933) a Před maturitou (1932, společná režie s Vladislavem Vančurou).
Zemřel 30. října 1945 v Klecanech u Prahy.
Svatopluk Innemann natáčel operetky, komedie a melodramata a je autorem dokumentárních a krátkometrážních filmů. Innemann byl ale především režisérem – první film režíroval již v roce 1920 – českou pohádku Červená Karkulka, kterou také nasnímal. V roce 1925 natočil oblíbenou veselohru Z českých mlýnů a výpravný životopisný film Josef Kajetán Tyl. V letech 1919–1930 natočil 16 filmů němých . V roce 1931 vstoupil do zvukového filmu (natočil celkem 25 filmů) – a to filmem o Jaroslavu Haškovi s názvem Poslední bohém se Sašou Rašilovem starším v titulní roli a také výpravným filmem Psohlavci i komedií Fidlovačka. Také režíroval dodnes populární veselohrou Muži v offsidu (1931) s Hugo Haasem.
Innemannovým druhým režijním vrcholem je drama Před maturitou (1932) – v režijní spolupráci s Vladislavem Vančurou, dále kriminálka Vražda v Ostrovní ulici (1933); byl to první film natočený v nových ateliérech Barrandov. V roce 1933 též zachytil atmosféru poutí na kopci Svatého Antonína v laskavé komedii U svatého Antoníčka, v hlavní roli s Ljubou Hermanovou. V roce 1936 natočil spolu z režisérem českého původu Robertem Landem film Sextánka. Svoji filmařskou činnost prakticky ukončil v roce 1937 báchorkou J. K. Tyla – Švanda dudák. Začal mít potíže s vážnou psychickou poruchou a krizí a od roku 1940 se léčil.
Kritiky se také zmiňovaly o jeho umělecké rozkolísanosti v celém období tvorby. V době německé okupace chtěl uvést svoji divadelní hru o Adolfu Hitlerovi. Spolu s manželkou Zdenou přispívali do prvních čísel antisemitského časopisu Arijský boj. V článku z roku 1940 například vyzýval k odstranění židovských herců z divadel. S manželkou také v časopise na pokračování publikovali svůj antisemitský román Prokletá rasa. Osud arijské dívky v roce 1938-1939.