Suchoj Su-30

Su-30
Určení	víceúčelový letoun
Původ	Sovětský svaz/Rusko
Výrobce	KnAAPO Irkut
Konstruktérská skupina	Suchoj
Šéfkonstruktér	Igor Jemeljanov
První let	31. prosince 1989
Zařazeno	1996
Charakter	Ve službě
Uživatel	Ruské letectvo Indické letectvo, Letectvo Čínské lidové republiky, Indonéské letectvo
Výroba	1992-dosud
Vyrobeno kusů	630+[1][2][3][4][5]
Cena za kus	33-45 mil. USD
Vyvinuto z typu	Suchoj Su-27
Varianty	Sukhoj Su-30MKI Sukhoj Su-30MKK Sukhoj Su-30MKM
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Suchoj Su-30 (kód NATO „Flanker-C“) je ruský víceúčelový bojový letoun. Jedná se o další vývoj typu Suchoj Su-27 s cílem vyrobit víceúčelový letoun, schopný na rozdíl od Su-27 i plnohodnotné role stíhacího bombardéru.

Důraz úprav byl především kladen na prodloužení doletu a použití široké palety protizemní výzbroje. Tento vysoce ceněný bojový stroj je díky použití nových technologií a materiálů schopný ničit vzdušné i pozemní cíle širokou škálou řízené i neřízené výzbroje za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci i během vedení intenzivního radioelektronického boje.^[6] Některé varianty Su-30 zvyšují manévrovatelnost použitím měnitelného vektoru tahu výstupních trysek motorů a tím zlepšují manévrovací schopnosti letadla.

Prototyp letounu Su-27PU/Su-30 vzlétl poprvé 31. prosince 1989. Letoun Su-30 je v podstatě modifikace cvičného dvousedadlového letadla Su-27UB.^[7] Sériová výroba se rozběhla v irkutském závodě IAPO v roce 1991. První sériový kus (výr. č. 01-01) zalétali G. E. Bulanov a V. B. Maksimenkov 14. dubna 1992. Společně s druhým sériovým strojem (01-02) byly oba letouny předány akrobatické skupině zkušebních pilotů pod vedením Anatolije Kvočura, působící při LII Gromova v Žukovském. Jedná se o stroj létající na delší mise a oproti stroji Suchoj Su-27 jsou použity nové materiály a technologie, Su-30 má dvojnásobný dolet, vyšší účinnost a oproti typu Su-27 zlepšenou manévrovatelnost použitím canardů a u verze MKI i vektorováním tahu.

Díky technologickému pokroku jsou v Su-30 použité novější materiály než v Su-27. Dalším vylepšením je vybavení pro tankování paliva za letu.

Kokpit je dvoumístný, přičemž přední sedadlo pilota je umístěno stejně, jako je to v Su-27. Sedadlo operátora radarových a zbraňových systémů je umístěno vzadu a má výrazně lepší výhled směrem dolů. V zadní části kabiny pilotů je také průhledový displej (HUD) a všechny ovládací panely stejně jako vpředu.

Na rozdíl od Su-27 je Su-30 vybavený lepší elektronikou a je lépe přizpůsoben pro útoky na pozemní cíle. Podobně jako ostatní typy, postavené na platformě Su-27, má Su-30 k dispozici přilbový zaměřovač, optoelektronický a laserový zaměřovací systém, aktivní rušení radaru protivníka, varovný systém před nepřátelským útokem a pasivní systém vypouštění klamných cílů proti raketám. Podobně jako MiG-31 může i Su-30 zastávat funkci hlídkového letadla a tedy pracovat v režimu mini AWACS, kdy ozařuje cíle svým palubním radarem a posílá získané údaje ostatním letadlům pomocí šifrovaného Datalink APD-518.

O pohon letadla se starají dva motory Saturn-Ljulka AL-31F (Izdelije 99) jaké pohánějí i Su-27. AL-31F je dvouproudový, dvouhřídelový motor s modulární konstrukcí a se společnou komorou přídavného spalování pro oba proudy. Každý motor dokáže vyvinout maximální tah 75,22 kN a při plné forsáži až 122,6 kN. Hmotnost motoru je 1 540 kg. AL-31F je spolehlivý v širokém rozsahu rychlostí a výšek letu.

Varianty Su-30MKI pro indické letectvo a Su-30MKM pro Malajsii pohánějí modernizované jednotky AL-31FP, které již disponují měnitelným vektorem tahu a oproti původním motorem i prodlouženou životností. Tah motoru je stejný jako u původních AL-31F.

Nejnovější varianty letadla pro ruské letectvo používají jednotky Saturn-Ljulka AL-31FM1 (Izdelije 99M1) s měnitelným vektorem tahu a zvýšeným tahem na 132 kN (s přídavným spalováním). Opět došlo k prodloužení životnosti. Hmotnost motoru mírně narostla na 1 557 kg.

30. září 2015 začalo Rusko v Sýrii letecké operace proti ozbrojeným odpůrcům režimu Bašára al-Assada. Vedle bojových letadel Su-25SM, Su-24M a Su-34 se poprvé do bojových operací zapojily i stroje Su-30SM, které jim poskytují vzdušné krytí. V listopadu, kdy se do bombardování zapojily i strategické bombardéry, poskytovaly Su-30SM doprovod také letadlům Tu-160.^[8]

Původně se na letecké základně u města Latakia nacházely 4 stíhačky Su-30SM, avšak do prosince jejich počet vzrostl až na 16 kusů.^[9] Letadla Su-30SM jsou vyzbrojena protiletadlovými střelami s infračervenou naváděcí hlavicí R-73 a protiletadlovými střelami s poloaktivním radiolokačním naváděním R-27R/ER.^[10] Na některých záběrech ze syrské základny jsou tato víceúčelová letadla vybavena i železnými pumami FAB-250. Dá se tedy předpokládat, že se kromě vzdušného krytí účastní útoků proti pozemním cílům.

Stroje byly nasazeny Ruskem při ruské invazi na Ukrajinu roku 2022. Ruský Su-30 byl zničen na zemi ukrajinskými střelami OTR-21 Točka odpálenými během útoku na leteckou základnu Millerovo.^[11] 5. března 2022 byl Su-30SM ruského námořního letectva sestřelen v oblasti Bašanky v Mykolajivské oblasti. Pilot byl zajat.^[12][13][14] 13. března 2022 bylo nad Ukrajinou ztraceno další letadlo; pilot přežil a byl zajat.^[15] Po sérii výbuchů 9. srpna 2022 na letecké základně Saky v Novofedorivce na Krymu zůstaly podle satelitních snímků nejméně tři zničené Su-30 a jeden poškozený.^[16][17][18] 14. září ukrajinská 80. vzdušná útočná brigáda tvrdila, že sestřelila Su-30 pomocí sovětského protiletadlového kanonu ZU-23-2 ráže 23 mm.^[19] Dle nezávislého webu Oryx ztratilo Rusko k září 2024 dle volně dostupné fotodokumentace nejméně 12 Su-30SM, z toho 1 kus byl neopravitelně poškozen na zemi.^[20]

• Su-30 / Su-27PU – základní verze letounu.
• Su-30D / Su-27PUD – dvojmístný letoun akrobatické skupiny Test Pilots .
• Su-30K – exportní provedení základního typu Su-30. Chybí kachní plošky, standardní motory Saturn-Ljulka AL-31F bez vektorování tahu. Ve výzbroji má indické letectvo.
• Su-30M – víceúčelová verze (M – modernizirovannyj), dva členové osádky plní různé úkoly.
• Su-30MK – víceúčelová exportní verze (MK-Modernizirovannyj Kommerčeskij) Su-30M, má 12 závěsů na výzbroj.
• Su-30MKI – Exportní verze pro Indii (I-Indijskij) se zahraniční avionikou, upraveným zaměřovacím a navigačním systémem, radiolokátorem N-011M a motory AL-31FP s vektorováním tahu. První dva prototypy Su-30MKI zhotovilo středisko OKB Suchého v Moskvě. Prvních osm strojů Indii bylo dodáno v březnu a dubnu 1997.

• Su-30KI – jednomístná vývozní verze pro Indonésii (Kommerčeskij Indonezijskij) s radiolokátorem N-001M. Prototyp provedl první let 28. června 1998.
• Su-30KN – modernizovaná verze zalétaná A. Kvočurem v březnu 1999.
• Su-30MKK – verze dle požadavků Číny (MKK – Modernizovannyj Kommerčeskij dla Kitaja). Tato verze vznikla ve spolupráci OKB Suchého, výrobního závodu KnAAPO a společnosti Ramenskoje PKB, dodávající palubní elektroniku. Prvních deset strojů přelétly ruské osádky z výrobního závodu v Komsomolsku na Amuru do Číny k 9. leteckému pluku 3. letecké divize na základnu Wuhu 20. prosince 2000.
• Su-30MKM – verze pro Malajsii
• Su-30MKV – verze pro Venezuelu
• Su-30MK2V – verze pro Vietnam

• 12. června 1999: Ruský Su-30MK havaroval na airshow v Paříži. Oba piloti se katapultovali a nezranění přistáli na zemi. Pilot Vjačeslav Averjanov uvedl, že zřícení stroje zapříčinil špatný odhad výšky způsobený dezorientací z oslnění sluncem. (Video)
• 30. dubna 2009: Indický Su-30MKI havaroval nedaleko města Jaisalmer. Jeden pilot zahynul, druhý byl zraněn.^[21]
• 30. listopadu 2009: Indický Su-30MKI havaroval nedaleko města Jaisalmer. Piloti se katapultovali a nezranění přistáli. Všechny Su-30MKI indického letectva byly uzemněny do chvíle, dokud vyšetřovací komise nezjistila příčinu havárie. Byl jím neznámý předmět nasátý jedním z motorů.^[22]
• 13. prosince 2011: Indický Su-30MKI havaroval nedaleko města Pune. Oba piloti se včas katapultovali a bezpečně přistáli.^[23]
• 14. října 2014 se zřítil indický Su-30MKI blízko vesnice Theoor, oba piloti se stihli katapultovat.^[24]
• 19. května 2015 se zřítil indický Su-30MKI 36 km od základny Tezpur poté, co se museli oba piloti katapultovat v důsledku technických problémů.^[25]
• 17. září 2015 havaroval venezuelský Su-30MK2, ve kterém zahynuli oba piloti. K nehodě došlo během pronásledování malého letadla, které narušilo venezuelský vzdušný prostor a s největší pravděpodobností převáželo drogy.^[26]
• 3. května 2018: Ruský Su-30M2 havaroval krátce po startu ze základny Hmímím. Stroj byl zničen, osádka nehodu nepřežila.^[27]
• 22. září 2020: Ve Tverské oblasti se zřítil Su-30 Ruského letectva. Piloti se katapultovali a vyvázli nezraněni.^[28]
• 23. října 2022: Na dvoupodlažní dům v Irkutsku se při cvičném letu zřítil Su-30SM, oba piloti zahynuli.^[29]
• 12. srpna 2023: V Kaliningradské oblasti se při cvičném letu zřítil ruský Su-30. Oba letci zahynuli.^[30]

Alžírsko Alžírsko

• Alžírské letectvo disponuje 44 stroji Su-30MKA a podepsalo smlouvu na nákup dalších 14 letadel Su-30SM, které by měly být dodány v letech 2016 až 2017.^[31]

Angola Angola

• Angolské letectvo v říjnu 2013 oznámilo nákup 18 letadel Su-30K, které byly původně zařazeny do služby u indických vzdušných sil. V únoru 2014 však zredukovalo tento počet na 12 strojů. Tato letadla představovala úvodní dodávku stíhaček Su-30, které obdržela Indie v letech 1997 až 1999. Šlo o základní provedení Su-30 bez kachních křídel a motory neměly možnost měnit vektor tahu. Indie původně plánovala modernizaci těchto letadel, ale později se rozhodla pro výměnu za novější variantu.^[32].

Arménie Arménie

• Arménské letectvo – 4 Su-30SM v aktivní službě, 4 další mají být dodány.^[33]

Bělorusko Bělorusko

• Běloruské letectvo – 4 stroje dodány, dalších 8 objednáno

Čína Čína

• Letectvo Čínské lidové republiky má 73 kusů Su-30MKK a čínské námořní letectvo 24 Su-30MK2.

Indie Indie

• Indické letectvo disponovalo k září 2015 220 letadly Su-30MK2 a do konce roku 2019 by mělo získat dalších 52 kusů.^[34]

Indonésie Indonésie

• Indonéské letectvo má 2 stroje Su-30MKK a 9 strojů Su-30MK2.

Kazachstán Kazachstán

• Kazachstán disponuje 4 letadly Su-30SM. V únoru 2015 Kazachstán uzavřel smlouvu na nákup celkem 11 těchto letadel.^[35]

Malajsie Malajsie

• Malajské královské letectvo má 18 strojů Su-30MKM.

Rusko Rusko

• Ruské letectvo k 9. říjnu 2016 disponovalo 3 Su-30, 20 Su-30M2^[36] a 60 Su-30SM (letiště Millerovo, Domna, Lipeck, Achtubinsk a Dziomgi ve městě Komsomoľsk na Amuru).^[37] Do konce roku 2016 by mělo ruské letectvo disponovat 60 stroji Su-30SM. V roce 2016 podepsalo Ministerstvo obrany Ruské federace smlouvu na nákup dalších 28 stíhaček Su-30SM, které mají být ruskému letectvu dodány do konce roku 2018.^[38]
• Ruské námořní letectvo disponuje 9 kusy Su-30SM (k září 2016), které se nacházejí na základně Saky na Krymu.^[39] Na základě smluv z let 2013 a 2014 by ruské námořnictvo mělo dostat celkem 12 Su-30SM. V září 2015 byl s firmou Irkutsk podepsán další kontrakt na obstarání ještě 8 Su-30SM, které by měly být dodány v letech 2016 – 2017.^[40] V roce 2016 Ministerstvo obrany Ruské federace podepsalo smlouvu na nákup dalších 8 stíhaček Su-30SM, které mají být ruskému námořnictvu dodány v roce 2018.^[38]

Uganda Uganda

• Ugandské letectvo mělo k říjnu 2016 k dispozici 12 letadel Su-30MK2.

Venezuela Venezuela

• Venezuelské letectvo má 23 strojů Su-30MK2.

Vietnam Vietnam

• Letectvo Vietnamské lidové osvobozenecké armády k říjnu 2016 disponovalo 36 stroji Su-30MK2.^[41].

• Osádka: 2
• Rozpětí: 14,70 m
• Délka: 21,94 m
• Výška: 6,35 m
• Nosná plocha : 62,00 m²
• Hmotnost – prázdná: 17 000 kg
• Maximální vzletová hmotnost : 33 500 kg
• Pohonná jednotka: 2× Saturn-Ljulka AL-31F
• Tah motoru: 125,00 kN

• Max. rychlost ve výšce: 2 125 km/h (1,78 M)
• Max. rychlost u země: 1 400 km/h
• Dolet bez tankování za letu: 3 500 km
• Dolet s 1 tankováním: 5 200 km
• Praktický dostup: 19 820 m

• 1 × jednohlavňový kanón GŠ-301 ráže 30 mm, 10 závěsů na výzbroj do hmotnosti 8 000 kg, např. protiletadlové rakety R-27R, R-27T a R-73, naváděné pumy KAB-500KR a KAB-1500KR, protizemní rakety Ch-29T, protiradiolokační rakety Ch-31P, protilodní rakety Ch-31A, protipozemní rakety S-25LD a Ch-25ML

• Osádka: 2
• Rozpětí: 14,70 m
• Délka: 21,94 m
• Výška: 6,35 m
• Nosná plocha: 62,00 m²
• Hmotnost – prázdná: 19 500 kg
• Hmotnost – maximální: 33 000 kg
• Pohonná jednotka: 2× Saturn-Ljulka AL-31F
• Tah motoru: 125,00 kN

• Max. rychlost ve výšce: 2 430 km/h (2,04 M)
• Max. rychlost u země: 1 400 km/h
• Dolet bez tankování za letu: 3 700 km
• Dolet s 1 tankováním: 5 200 km
• Praktický dostup: 18 500 m

• 1× kanón GŠ-301 ráže 30 mm, 12 závěsů na výzbroj do hmotnosti 8 000 kg

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Suchoj Su-30 na slovenské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Suchoj Su-30 na Wikimedia Commons
• Galerie Suchoj Su-30 na Wikimedia Commons
• (anglicky) Demonstrace letových schopností letounu – neplatný odkaz !
• (anglicky) Demonstrace letových schopností letounu
• Suchoj Su-30 – popis, odkazy Archivováno 13. 10. 2007 na Wayback Machine.

Letouny Suchoj
Stíhací letouny	Su-27 • Su-30 • Su-35 • Su-57 • Su-75
Záchytné letouny	Su-9 • Su-11 • Su-15
Palubní stíhači	Su-33
Stíhací bombardéry	Su-7 • Su-17 • Su-20 • Su-22 • Su-24 • Su-32 • Su-34
Bitevní letouny	Su-25 • Su-39
Bombardéry	Suchoj Su-2 • Su-4
Průzkumné letouny	Su-12
Cvičné letouny	Su-26 • Su-28 • Su-29 • Su-31
Dopravní letouny	Su-38 • Su-80 • S-21 • KR-860 • Superjet 100
Experimentální letouny	Su-1 • Su-3 • Su-5 • Su-6 • Su-7 (1944) • Su-8 • Su-9 (1946) • Su-10 • Su-11 (1946) • Su-13 • Su-15 (1949) • Su-17 (1949) • Su-37 • Su-47 • P-1 • T-3 • T-4 • T-405 • T-431
Bezpilotní letouny	S-70
Zemědělské letouny	Su-38
Sjednocená letecká korporace