Subjektivní právo
Tento článek se bude zabývat problémem Subjektivní právo, který se dnes stal velmi aktuálním tématem. Již několik let vzbuzuje Subjektivní právo velký zájem o různé oblasti a je předmětem debat, analýz a úvah odborníků a vědců. Jeho vliv a dopad na současnou společnost vedl k četným studiím, výzkumům a projektům, které se mu v různých oblastech věnují a snaží se porozumět jeho mnoha aspektům a účinkům. Tento článek si proto klade za cíl prozkoumat a ponořit se do různých dimenzí, které obklopují Subjektivní právo, s cílem nabídnout širokou a kompletní vizi tohoto tématu, které je dnes tak relevantní.
Jako subjektivní právo (neboli oprávnění) se označuje právo určitého subjektu na něco, možnost chovat se určitým způsobem. Subjektivní právo je jinak řečeno zákonem garantovaná míra možného chování. Objektivní právo pak subjektivní práva buď přímo umožňuje, subjektivní práva z něj vyplývají, anebo je alespoň nezakazuje. Objektivní právo také zakládá postupy, kterými se subjektivní právo vynucuje, pokud je porušeno, např. podáním žaloby k soudu.
Podle toho, čí subjektivní povinnosti takovému právu odpovídají, se subjektivní práva dělí na:
- absolutní, která působí vůči všem (erga omnes), např. vlastnické právo či právo na ochranu osobnosti,
- relativní, která působí jen v rámci nějakého právního vztahu (inter partes), např. právo na splnění závazku.
