Serie A

Tento článek potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, aby odrážel aktuální stav a nedávné události. Podívejte se též na diskusní stránku, zda tam nejsou náměty k doplnění. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.

Serie A

Serie A 2024/2025
Konfederace	Federazione Italiana Giuoco Calcio (Italská fotbalová federace)
Datum založení	1898 - Campionato Italiano di Football
První sezóna	1898
Počet týmů v soutěži	20
Stupeň v pyramidě	1
Nižší soutěž(e)	Serie B (2. fotbalová liga) Serie C (3. fotbalová liga)
Domácí pohár	Coppa Italia (Italský fotbalový pohár) Supercoppa italiana (Italský fotbalový superpohár)
Evropské poháry	LM 2024/25 Inter – od zákl. skupiny Milán – od zákl. skupiny Juventus – od zákl. skupiny Atalanta – od zákl. skupiny Boloňa – od zákl. skupiny EL 2024/25 Řím – od zákl. skupina Lazio – od zákl. skupina EKL 2024/25 Fiorentina – od 4. předkola
Úřadující mistr	Inter
Poslední vítěz	Inter (2023/24)
Nejúspěšnější klub	Juventus (36 titulů)
https://www.legaseriea.it/it

Serie A (oficiálně známá jako Serie A Enilive) je nejvyšší italská fotbalová soutěž. Hlavním sponzorem soutěže je společnost Enilive. Založena byla v roce 1929 a plynule navázala na předchozí italské celonárodní soutěže (hrané od roku 1898), jejichž vítězové mohou počítat tituly z nich získané. V Serii A hraje 20 týmů, 3 nejhorší sestupují do Serie B a nejlepší tým získá italský titul, takzvané Scudetto. Nejvíce ligových titulů má Juventus, který jich má na kontě 36 (mimo odebrané z let 2005 a 2006).

Soutěž je tvořena celkem 20 týmy, z nichž první dva týmy postupují přímo do Ligy mistrů UEFA. Třetí tým pak postupuje do 4. předkola (play-off) této soutěže. Čtvrtý a pátý tým postupují do 4. předkola respektive 3. předkola Evropské ligy UEFA. Další místo ve 4. předkole Evropské lize zaujímá vítěz Coppa Italia, to může v případě kvalifikace finalistů do pohárů jiným způsobem připadnout šestému týmu v lize. V případě, že vítěz Coppy Italia se kvalifikuje do pohárů jiným způsobem, do Evropské ligy jde finalista. Ten se zařadí do 3. předkola a pátý tým v lize ho nahradí v předkole čtvrtém. Tři nejhorší týmy soutěže sestupují do Serie B, druhé nejvyšší soutěže. Vítěz soutěže má také právo startovat v italském superpoháru zvaném Supercoppa italiana, kde ho vyzve vítěz Coppa Italia.

V ročníku 2011/12 se rozhodlo o držiteli titulu tak, že poprvé od korupční aféry v roce 2006 a návratu ze Serie B se stal mistrem Juventus FC, který si tak oficiálně připsal již 28. vítězství v soutěži. V sezoně 2012/13 titul obhájil. Vicemistrem se stal SSC Neapol. Dominance Juventusu pokračovala i v sezoně 2013/14, kdy získal již třetí titul v řadě a celkově třicátý.

Podobně jako do dalších zemí jižní Evropy (např. Turecko, Španělsko), přinesli fotbal i do Itálie přistěhovalci z Velké Británie. Prvním oficiálně založeným sportovním klubem, hrajícím z části fotbal, byl v roce 1893 janovský klub Genoa CFC. A podobně jako jinde, byla i zde expanza tohoto sportu velmi rychlá. V roce 1897 vznikla soutěž pořádaná přistěhovalci a v roce 1898 byla založena Italská fotbalová federace (FIGC). Jako sídlo si vybrala Turín a jejími členy se staly 4 severoitalské kluby — Genoa CFC, FBC Torinese, Internazionale Torino a Reale Società Ginnastica Torino. A tyto čtyři týmy se staly účastníky prvního oficiálního Italského fotbalové mistrovství v roce 1898, jehož vítězem a zároveň držitelem prvního oficiálního titulu pro mistra Itálie se stal Genoa CFC.

V následujících dvou ročnících (1899, 1900) se přidaly i další celky jako UC Sampdoria, AC Milán nebo Juventus FC. Genoa CFC dokázal vyhrát šest ze sedmi úvodních ročníků soutěže a jeho nadvládu dokázal narušit jen AC Milán (1901) a ukončit ji musel až Juventus FC (1905). V roce 1905 se také Italská fotbalová federace (FIGC) stala právoplatným členem FIFA.

Po neplánované pauze zapříčiněné I. světovou válkou obliba fotbalu v této zemi ještě vzrostla. Následkem bylo částečné oddělení soutěže pod CCI, čili svaz sdružující menší kluby. V sezoně 1921/22 tak máme dvě rovnocenné soutěže, které vyhráli FC Pro Vercelli 1892 (FIGC) a USD Novese (CCI). Následující sezonu byl tento exces ukončen a svazy i jejich soutěže sloučeny pod FIGC. V sezoně 1923/24 získal svůj 9. titul Genoa CFC a stanovil rekord platný až do roku 1958. V ročníku 1926/27 došlo k několika vážným sportovním přestupkům týmu Torino FC, zejména pak v zápase s Juventus FC, ze kterého se v roce 1906 odštěpil. Jako trest mu byl odebrán jeho první titul a místo italského mistra zůstalo poprvé neobsazeno.^[1]

Fotbalová éra před založením Serie A je specifická dominancí dvou klubů, které dohromady získali 16 titulů — Genoa CFC a FC Pro Vercelli 1892. Nikdo jiný nezískal více než 3 mistrovské tituly. Oba tyto týmy však titul v Serii A (1929 - dodnes) doposud nezískali.

V létě roku 1929 se činovníci FIGC rozhodli, že skoncují s nejasnou strukturou fotbalových soutěží na území Itálie a sjednotí ho na klasický ligový formát. Ze dvou skupin soutěže Divisione Nazionale 1928-1929 postoupilo 18 nejlepších (z každé 9) týmů do nově vzniklé Serie A. Bylo rozhodnuto, že soutěž zůstane nadále otevřená a dva nejhorší týmy z ročníku sestoupí do Serie B a naopak. Nově vzniklý formát nejvíce ze všeho vyhovoval týmům ze severní části Itálie, zejména pak ze sousedících provincií Piemont a Lombardie. Čtyři nejslavnější kluby, které tyto provincie reprezentují (Juventus FC, Torino FC, AC Milán a FC Internazionale Milano), dohromady získali 56 titulů během prvních 70 ročníků Serie A a drží zde naprostou dominanci.

Juventus FC se jako první mohl pyšnit vítězstvím v 5 ročnících v řadě (Quinquennio d'oro), což bylo krátce po založení Serie A mezi lety 1931-1935. Během meziválečného období změnil klub FC Internazionale Milano název na Associazione Sportiva Ambrosiana (sloučením s Unione Sportiva Milanese). Pod tímto názvem získal 3 mistrovské tituly, které mu po rozdělení a opětovnému přejmenování v roce 1946 zůstaly zachovány. Během tohoto období měli také kluby ze severozápadu silnou konkurenci v týmu Bologna FC 1909, který získal 4× titul a dvakrát triumfoval ve slavném Mitropa Cupu (Středoevropském poháru).

Po skončení II. světové války tentokrát nastává dynastie druhého z turínských klubů - Torino FC, který ovládl první čtyři poválečné ročníky. Na konci jeho éry opět stál největší rival Juventus FC, který se pozvolna blížil na čelo tabulky v počtu mistrovských titulů. Jeho chvíle nastala v roce 1952, kdy vyrovnal tým Genoa CFC a v sezoně 1957/58 se ziskem jubilejního 10. titulu osamostatnil v čele. Stejně tak, jak prestižní je v Itálii nosit na dresu nášivku Scudetto (pro mistra soutěže), je prestižní právo našít si nad logo hvězdu (Stella) za 10 titulů. A právě Juventus FC byl prvním vyvoleným a především vhodným týmem v Evropě pro nápad politika Umberto Agnelli, jehož myšlenka ovládla mnoho zemí, jako Turecko, Německo a další.

Od roku 1955, kdy byly založeny evropské poháry, považujeme italské kluby jako jedny z nejlepších v Evropě. AC Milán zvítězil v sezoně 1962/63 v Poháru mistrů evropských zemí a dvěma triumfy ho následoval FC Internazionale Milano. V sezoně 1960/61 zase ovládlo AS Roma Veletržní pohár. Hned úvodní ročník Poháru vítězů pohárů ovládla ACF Fiorentina. Podobným stylem se pokračovalo celá 60. a 70. léta, kdy Italské kluby získali celkem 12 velkých mezinárodních trofejí, včetně Interkontinentálního poháru v podání FC Internazionale Milano (1964, 1965) a AC Milán (1969).

A právě v tomto období nastává v Serii A nejznatelnější odskok v dominanci velké trojky, čili FC Internazionale Milano a zejména pak AC Milán a Juventus FC. Tyto tři kluby jsou doposavad jediné, kterým se podařilo získat zlatou hvězdu za 10 mistrovských titulů. Po Juventusu se to podařilo nejprve, v roce 1966, týmu FC Internazionale Milano a v roce 1979 se přidal i AC Milán. Vzhledem k těmto faktům jsou 60. léta označována jako La Grande Inter, volně přeloženo nadvláda Interu v Itálii i v Evropě.

Momentální držitelé ocenění Stella v Serii A

Klub	Stella	Dosažení
Juventus FC		1958, 1982, 2014
Inter Milán	⭐️⭐️	1966, 2024
AC Milán		1979

Ke konci 20. století se k životu probudil gigant jménem AC Milán. Počátek můžeme najít v roce 1986, kdy do povadlého AC přichází pozdější politická superstar Silvio Berlusconi, který jako prezident klubu získal obdiv i cenné trofeje. Během následujících sezon najdeme milánský klub pětkrát ve finále PMEZ a Ligy mistrů UEFA. Z toho hned 3× úspěšně. V domácí lize získává dalších 6 titulů a dostává se na kótu 16 vítězství. Zdatně mu konkuruje i Juventus FC, který byl prvním klubem, co zvítězil ve třech nejvýznamnějších evropských soutěžích (Pohár mistrů evropských zemí, Pohár UEFA, Pohár vítězů pohárů), čehož dosáhl v roce 1985 a je doposud jediným klubem, kterému se podařilo získat titul ve všech 6 mezinárodních soutěžích, jakých se může evropský klub účastnit (navíc Superpohár UEFA, Pohár Intertoto a Interkontinentální pohár). U dosažených úspěchů turínského klubu musíme zmínit i zisk druhé zlaté hvězdy Stella za zisk 20. mistrovského titulu, z roku 1982. Neopomenutelná je i naprostá dominance italských klubů ve druhé nejvýznamnější soutěži UEFA - Poháru UEFA. V období mezi lety 1989—1999 zaznamená Itálie neuvěřitelných 14 finálových účastí svých mužstev, z toho hned 8 vítězných. Nic podobného v dějinách mezinárodního fotbalu nenajdeme.

Do nového tisíciletí vstupovala Serie se známkou jedné z nejlepších evropských soutěží, což vždy dokazovalo i postavení na žebříčku UEFA.^[2] V roce 2000 vydala FIFA žebříček nejlepších klubů 20. století a Itálie měla zástupce na sedmém (Juventus FC), děleném devátém (AC Milán) i děleném dvanáctém (FC Internazionale Milano) místě.^[3] Žebříček fotbalových historiků IFFHS posuzoval kontinenty zvlášť a možná proto se italské kluby umístily ještě výše. V hodnocení evropských klubů za 20. století se Juventus umístil na 2. místě, AC Milán na 4. místě a Internazionale na 6. místě, což dělá z italských klubů ty nejúspěšnější.^[4]

V Serii A se zatím dočasně usadili na trůnu římské kluby SS Lazio (2000) a AS Roma (2001), ale od sezony 2001/02 panuje nepřetržitě velká trojka. V Lize mistrů pošesté vítězí AC Milán, který ve finále ročníku 2002/03 poráží Juventus FC, s Pavlem Nedvědem v sestavě (pro trest však nemohl nastoupit), po penaltovém rozstřelu. Poprvé v historii soutěže se ve finále utkaly dva italské kluby a toto setkání znamenalo pro Juve již pátou finálovou porážku. Juventus FC Si spravil chuť v domácí lize, kde vítězí dvakrát za sebou (2002, 2003).

Rozvíjející se hegemonii Juventusu ještě jednou narušil AC Milán, který zvítězil v sezoně 2003/04. Poté pro následující dva ročníky znovu převzal mistrovskou "taktovku" Juventus. Jenže se nemohl radovat dlouho. V květnu roku 2006 začala italská Policie, na základě telefonních odposlechů, rozplétat jeden z největších fotbalových korupčních skandálů v historii. Vážně bylo zapleteno celkem šest klubů ze Serie A i Serie B. Obviněni byli Juventus FC, AC Milán, ACF Fiorentina, SS Lazio, Reggina Calcio a Atletico Arezzo (Serie B). První obětí byl předseda svazu FIGC Franco Carraro, který odstoupil z funkce. Krátce poté byly vyneseny tresty.

Největší trest dostal Juventus FC. Mistru Serie A ze sezon 2004/05 a 2005/06 byl odebrán prvně zmíněný titul a z druhé sezony odečteno všech 91 získaných bodů. Tím pádem klesl na poslední místo soutěže a poprvé ve své historii sestoupil do Serie B.^[5] Navíc mu bylo znemožněno startovat v Lize mistrů 2006/07 a odečteno 30 bodů pro ročník 2006/07, kdy startoval v Serii B. AC Milán přišel o 44 bodů a klesl na pozici mimo účast v Lize mistrů 2006/07 a pro ročník 2006/07 přišel o 15 bodů. Ostatním týmům byly odečteny body v nadcházející sezoně a znemožněn start v evropských pohárech.

Ze vzniklé situace vytěžil nejvíce jediný nezapletený z velké trojky - FC Internazionale Milano. Na úvod mu připadl titul ze sezony 2005/06, kdy původně skončil na 2. místě. Ale hlavně přišel o největší soupeře pro následující roky. A naskytnutou možnost využil znamenitě. Jako třetí klub v historii dokázal 5× v řadě zvítězit v Serii A a postupně převzal i pozici nejsilnějšího italského klubu v evropských pohárech. Juventus se sice vrátil hned po první sezoně v Serii B, kterou vyhrál se ziskem 94 bodů (oficiálně 85 bodů, protože se mu u odvolací komise podařilo snížit trest ze 30 na pouhých 9 bodů), ale ne v takové síle, v jaké Serii A opouštěl. Síla Interu gradovala v sezoně 2009/10, kdy pod vedením José Mourinha popáté v řadě získal mistrovský titul (s počtem 18 se posunul před AC Milán) a potřetí v historii triumfoval v Lize mistrů UEFA. V prosinci ještě získal trofej pro Mistra světa klubů 2010.

V sezoně 2010/11 zvítězil AC Milán a dotáhl se na dělené druhé místo s FC Internazionale Milano. A poprvé od návratu ze Serie B se mohl radovat i Juventus FC, který v sezoně 2011/12 získal oficiální 28. titul. Téměř neohrožená dominance Juventusu trvá i díky krizi obou milánských klubů dodnes, protože dokázal obhájit titul i v sezónách 2012/13, 2013/14 a 2014/15, takže nyní má již 31 titulů Serie A 2014/15. V roce 2015 navíc dokázal Juventus postoupit až do finále Ligy mistrů UEFA, kde nakonec podlehl týmu FC Barcelona.

• 1929/30 – 1933/34: 18 týmů
• 1934/35 – 1942/43: 16 týmů
• 1946/47: 20 týmů
• 1947/48: 21 týmů
• 1948/49 – 1951/52: 20 týmů
• 1952/53 – 1966/67: 18 týmů
• 1967/68 – 1987/88: 16 týmů
• 1988/89 – 2003/04: 18 týmů
• 2004/05: 20 týmů

• Juventus FC 2005 - titul odebrán (korupční aféra 2006), 2006 - titul odebrán (korupční aféra v 2006)
• Torino FC 1927 - titul odebrán z důvodu sportovních přestupků

Klub	Tituly	Vítězné ročníky
Juventus	36	1905, 1926, 1931, 1932, 1933, 1934, 1935, 1950, 1952, 1958, 1960, 1961, 1967, 1972, 1973, 1975, 1977, 1978, 1981, 1982, 1984, 1986, 1995, 1997, 1998, 2002, 2003, 2005, 2006, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017, 2018, 2019, 2020
Inter	20	1910, 1920, 1930, 1938, 1940, 1953, 1954, 1963, 1965, 1966, 1971, 1980, 1989, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2021, 2024
Milán	19	1901, 1906, 1907, 1951, 1955, 1957, 1959, 1962, 1968, 1979, 1988, 1992, 1993, 1994, 1996, 1999, 2004, 2011, 2022
Janov	9	1898, 1899, 1900, 1902, 1903, 1904, 1915, 1923, 1924
Turín	7	1927, 1928, 1943, 1946, 1947, 1948, 1949, 1976
Boloňa	7	1925, 1929, 1936, 1937, 1939, 1941, 1964
Pro Vercelli	7	1908, 1909, 1911, 1912, 1913, 1921, 1922
Řím	3	1942, 1983, 2001
Neapol	3	1987, 1990, 2023
Lazio	2	1974, 2000
Fiorentina	2	1956, 1969
Cagliari	1	1970
Casale	1	1914
Novese	1	1922
Sampdoria	1	1991
Verona	1	1985

Jedná se o kompletní seznam klubů, které se zúčastnily 93 sezon 1. italské fotbalové ligy od sezóny 1929/30 až do sezóny 2024/25 (tučně označené).

• 93 sezon: Inter
• 92 sezon: Juventus, Řím
• 91 sezon: Milán
• 87 sezon: Fiorentina
• 82 sezon: Lazio
• 81 sezon: Turín
• 79 sezon: Neapol
• 78 sezon: Boloňa
• 66 sezon: Sampdoria
• 64 sezon: Atalanta
• 57 sezon: Janov
• 52 sezon: Udinese
• 44 sezon: Cagliari
• 34 sezon: Verona
• 30 sezon: Bari, Vicenza
• 29 sezon: Palermo
• 28 sezon: Parma
• 26 sezon: Triestina
• 23 sezon: Brescia
• 19 sezon: Lecce, SPAL
• 18 sezon: Livorno
• 17 sezon: Catania, Chievo, Empoli
• 16 sezon: Ascoli, Padova
• 14 sezon: Benátky, Como
• 13 sezon: Alessandria, Cesena, Modena, Novara, Perugia
• 12 sezon: Pro Patria
• 11 sezon: Foggia, Sassuolo
• 10 sezon: Avellino
• 9 sezon: Reggina, Siena
• 8 sezon: Cremonese, Lucchese, Piacenza, Sampierdarenese
• 7 sezon: Catanzaro, Mantova, Pescara, Pisa, Varese
• 6 sezon: Pro Vercelli
• 5 sezon: Messina, Salernitana
• 4 sezony: Casale
• 3 sezony: Crotone, Frosinone, Lecco, Legnano, Monza, Reggiana, Spezia
• 2 sezony: Ancona, Benevento, Ternana
• 1 sezona: Carpi, Pistoiese, Treviso

Pozice	Země	Hráč	Období	Kluby	Utkání
1.		Gianluigi Buffon	1995-2021	(168) Parma, (489) Juventus	657
2.		Paolo Maldini	1984-2009	(647) Milán	647
3.		Francesco Totti	1992-2017	(619) Řím	619
4.		Javier Zanetti	1995-2014	(615) Inter	615
5.		Gianluca Pagliuca	1987-2007	(198) Sampdoria, (165) Inter, (206) Bologna, (23) Ascoli	592
6.		Dino Zoff	1961-1983	(4) Udinese, (93) Mantova, (143) Neapol, (330) Juventus	570
7.		Samir Handanovič	2004-2006, 2007–2023	(182) Udinese, (3) Treviso, (1) Lazio, (380) Inter	565
8.		Pietro Vierchowod	1980-2000	(30) Como, (28) Fiorentina, (30) Řím, (358) Sampdoria, (21) Juventus, (16) Milán, (79) Piacenza	562
9.		Fabio Quagliarella	1999-2023	(55) Turín, (33) Ascoli, (277) Sampdoria, (73) Udinese, (34) Neapol, (84) Juventus	556
10.		Roberto Mancini	1981-2000	(30) Bologna, (424) Sampdoria, (87) Lazio	541

Pozice	Země	Hráč	Období	Kluby	Zápasy	Branky
1.		Silvio Piola	1929-1954	(51) Pro Vercelli, (143) Lazio, (10) Juventus, (70) Novara	537	274
2.		Francesco Totti	1992-2017	(250) Řím	619	250
3.		Gunnar Nordahl	1948-1958	(210) Milán, (15) Řím	291	225
4.		Giuseppe Meazza	1929-1947	(197) Inter, (9) Milán, (10) Juventus	367	216
		José Altafini	1958-1976	(120) Milán, (71) Neapol, (25) Juventus	459	216
6.		Antonio Di Natale	2002-2016	(18) Empoli, (191) Udinese	445	209
7.		Roberto Baggio	1985-2004	(39) Fiorentina, (78) Juventus, (12) Milán, (22) Bologna, (9) Inter, (45) Brescia	452	205
8.		Ciro Immobile	2008-	(5) Janov, (27) Turín, (169) Lazio	356	201
9.		Kurt Hamrin	1956-1971	(8) Juventus, (20) Padova, (150) Fiorentina, (9) Milán, (3) Neapol	400	190
10.		Giuseppe Signori	1991-2004	(11) Foggia, (107) Lazio, (3) Sampdoria, (67) Bologna	344	188
		Alessandro Del Piero	1993-2012	(188) Juventus	478	188
		Alberto Gilardino	1999-2017	(3) Piacenza, (5) Verona, (50) Parma, (36) Milán, (52) Fiorentina, (19) Janov, (13) Bologna, (10) Palermo	514	188

Nejvíce branek vstřelil v sezoně 2007 - 2008 Alessandro Del Piero, když si připsal 21 branek. V sezoně 2008 - 2009 vstřelil nejvíce branek Zlatan Ibrahimovič, když se trefil 25 krát. Antonio Di Natale se mohl pyšnit titulem nejlepší střelec Serie A v sezoně 2009-2010 s 28 brankami. V ročníku 2011 - 2012 se stal nejlepším střelcem ligy s 28 góly Zlatan Ibrahimović. V sezóně 2012 - 2013 se stal nejlepším střelcem Edinson Cavani z Neapole, který vstřelil 29 branek. ^[6]

Od sezony 2015 - 2016 drží rekord v počtě gólů v jedné sezoně Gonzalo Higuaín s 36 góly. Stejný počet gólů zaznamenal v sezoně 2019 - 2020 Ciro Immobile.

Pozice	Země	Hráč	Kluby	Počet titulů
1.		Gianluigi Buffon	Juventus (2001/02, 2002/03, 2011/12, 2012/13, 2013/14, 2015/15, 2015/16, 2016/17, 2017/18, 2019/20)	10
2.		Leonardo Bonucci	Inter (2005/06), Juventus (2011/12, 2012/13, 2013/14, 2015/15, 2015/16, 2016/17, 2018/19, 2019/20)	9
		Giorgio Chiellini	Juventus (2011/12, 2012/13, 2013/14, 2015/15, 2015/16, 2016/17, 2017/18, 2018/19, 2019/20)	9
4.		Andrea Barzagli	Juventus (2011/12, 2012/13, 2013/14, 2015/15, 2015/16, 2016/17, 2017/18, 2018/19)	8
		Giovanni Ferrari	Juventus (1930/31, 1931/32, 1932/33, 1933/34, 1934/35), Inter (1937/38, 1939/40), Bologna (1940/41)	8
		Giuseppe Furino	Juventus (1971/72, 1972/73, 1974/75, 1976/77, 1977/78, 1980/81, 1981/82, 1983/84)	8
		Virginio Rosetta	Pro Vercelli (1920/21), Juventus (1925/26, 1930/31, 1931/32, 1932/33, 1933/34, 1934/35)	8
8.		Roberto Bettega	Juventus (1971/72, 1972/73, 1974/75, 1976/77, 1977/78, 1980/81, 1981/82)	7
		Alessandro Costacurta	Milán (1987/88, 1991/92, 1992/93, 1993/94, 1995/96, 1998/99, 2003/04)	7
		Ciro Ferrara	Neapol (1986/87, 1989/90), Juventus (1994/95, 1996/97, 1997/98, 2001/02, 2002/03)	7
		Stephan Lichtsteiner	Juventus (2011/12, 2012/13, 2013/14, 2015/15, 2015/16, 2016/17, 2017/18)	7
		Paolo Maldini	Milán (1987/88, 1991/92, 1992/93, 1993/94, 1995/96, 1998/99, 2003/04)	7
		Claudio Marchisio	Juventus (2011/12, 2012/13, 2013/14, 2015/15, 2015/16, 2016/17, 2017/18)	7
		Gaetano Scirea	Juventus (1974/75, 1976/77, 1977/78, 1980/81, 1981/82, 1983/84, 1985/86)	7

Pozice	Země	Trenér	Období	Kluby	Utkání
1.		Carlo Mazzone	1974-2006	(145) Ascoli, (71) Fiorentina, (55) Catanzaro, (68) Lecce, (90) Cagliari, (102) Řím, (4) Neapol, (106) Bologna, (34) Perugia, (102) Brescia, (15) Livorno	792
2.		Nereo Rocco	1947-1977	(137) Triestina, (204) Padova, (280) Milán, (136) Turín, (30) Fiorentina	787
3.		Giovanni Trapattoni	1974-2000	(36) Milán, (402) Juventus, (162) Inter, (21) Cagliari, (68) Fiorentina	689
4.		Nils Liedholm	1963-1997	(213) Milán, (30) Varese, (60) Fiorentina, (332) Řím, (9) Verona	644
5.		Giuseppe Viani	1947-1968	(40) Salernitana, (38) Lucchese, (76) Palermo, (179) Bologna, (306) Milán	639
6.		Fulvio Bernardini	1949-1971	(35) Řím, (187) Fiorentina, (77) Lazio, (136) Bologna, (146) Sampdoria	581
7.		Gian Piero Gasperini	2007-	(232) Janov, (3) Inter, (22) Palermo, (307) Atalanta	564
8.		Luciano Spalletti	1997-2023	(34) Empoli, (28) Sampdoria, (17) Benátky, (117) Udinese, (211) Řím, (76) Inter, (76) Neapol	559
9.		Francesco Guidolin	1993-2014	(10) Atalanta, (102) Vicenza, (186) Udinese, (129) Bologna, (90) Palermo, (38) Parma	555
10.		Walter Mazzarri	2004–2024	(114) Reggina, (76) Sampdoria, (157) Neapol, (49) Inter, (79) Turín, (32) Cagliari	509

• Trenér tučně napsaný je stále aktivní.

Pozice	Země	Trenér	Kluby	Počet titulů
1.		Giovanni Trapattoni	Juventus (1976/77, 1977/78, 1980/81, 1981/82, 1983/84, 1985/86), Inter (1988/89),	7
2.		Massimiliano Allegri	Milán (2010/11), Juventus (2015/15, 2015/16, 2016/17, 2017/18, 2018/19)	6
3.		Fabio Capello	Milán (1991/92, 1992/93, 1993/94, 1995/96), Řím (2000/01)	5
		Marcello Lippi	Juventus (1994/95, 1996/97, 1997/98, 2001/02, 2002/03)	5
5.		Carlo Carcano	Juventus (1930/31, 1931/32, 1932/33, 1933/34)	4
		Antonio Conte	Juventus (2011/12, 2012/13, 2013/14), FC Inter Milán (2020/21)	4

• Coppa Italia
• Supercoppa italiana
• Serie B

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Serie A na Wikimedia Commons
• Zpravodajství ze Serie A