Pevnost Olomouc

Pevnost Olomouc
Plán dokončené bastionové pevnosti z roku 1757 se zaplavením, ale hladina ještě nedosáhla maxima
Poloha
Adresa	Olomouc, Česko Česko
Souřadnice	49°35′38,54″ s. š., 17°15′17,75″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	13789/8-3786 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pevnost města Olomouc byla budována od založení města, ale nejvíce se rozvíjela zejména od 16. do 19. století. Ve své době šlo o moderní bastionovou pevnost. Zrušena byla v roce 1886.

Jako první vznikl v 11. století nový olomoucký hrad s opevněním. Mezi roky 1239–1246 pak došlo ke spojování jednotlivých kupeckých osad v jedno město, které bylo postupně opevňováno kamennými hradbami, a na přelomu 13. a 14. století už lze hovořit o celistvém raně gotickém opevnění města. K rozšíření hradeb došlo po roce 1526: do městského obvodu bylo pojato území Bělidel na severní straně města (dnešní Sokolská ulice).

Během třicetileté války bylo město okupováno švédskými vojsky (1642–1650), která provedla rozsáhlé opravy hradeb a novou výstavbu, především na severní straně města. Pro lepší obranu města byla vypálena veškerá předměstí za hradbami. V té době byly funkční pouze čtyři městské brány: Hradská, Blažejská, Střední a Rohelská. V roce 1655 byla Olomouc císařem Ferdinandem III. prohlášena pevností. Na Moravě měla tento status ještě města Brno, Jihlava, Uherské Hradiště a hrad Helfštýn. Prvním pevnostním velitelem pevnosti byl jmenován Locatello de Locatelli, jenž dohlížel na její výstavbu.

V roce 1658 navrhl maršál Louis Raduit de Souches plán zesílení stávajícího opevnění a jeho doplnění pětiúhelníkovými bastiony, roku 1699 byl předložen nový návrh pevnostního systému podle Vaubanova systému a fortifikační projekt z roku 1717, navazující na plán z roku 1699, navrhoval úplnou soustavu bastionů kolem celého města. Jeho autorem byl Louis de Rochetz.

Ovšem až z rozhodnutí císařovny Marie Terezie z roku 1742 byla do roku 1757 vybudována úplná bastionová pevnost podle plánů inženýra Petra Filipa Bechade de Rochepine. Olomouc se stala velmi moderní bastionovou polygonní pevností s množstvím redut a předsunutých pevnůstek, byla také postavena korunní hradba. Opevněno bylo též Klášterní Hradisko. Opevnění bylo vystavěno dle francouzské školy. Po ztrátě Slezska se Olomouc stala strategickou pohraniční pevností, kterou v roce 1758 neúspěšně po pět týdnů obléhali Prusové. Poté následovala výstavba fortů kolem celého města, šlo o věnec 17, později 21 pevnůstek kolem celého města.

Za napoleonských válek byl v pevnosti vězněn generál Lafayette a ubytován zde byl maršál Suvorov. Když v roce 1850 vzrůstalo napětí mezi Rakouskem a Pruskem, byl do Olomouce povolán maršál Radecký. V té době také pevnost a přilehlé nově stavěné pevnůstky na západní straně města několikrát navštívil císař František Josef I., setkal se zde s ruským carem Mikulášem I.

Nicméně předpokládané dobývání olomoucké pevnosti při prusko-rakouské válce se v roce 1866 neuskutečnilo a pevnost tak ztratila svůj strategický význam. Dokladem této ztráty důležitosti bylo například jmenování Wilhelma Lenka z Wolfsberku velitelem pevnosti v roce 1870, které obdržel jako odměnu za svou padesátiletou službu spolu s Řádem železné koruny.^[1][2] Za jeho velení došlo ještě v letech 1870–1876 k výstavbě poslední pevnůstky v Radíkově, ale úpadek významu olomoucké pevnosti pokračoval.

V listopadu 1886 došlo do Olomouce císařské nařízení z 9. března 1886, kterým byla olomoucká pevnost zrušena a byl tak umožněn další rozvoj města. Již v roce 1876 byla zbořena Hradská brána vedoucí na východ směrem k železničnímu nádraží a na jejím místě vznikla Dómská čtvrť.

• Hradská (Opavská, Kopecká) brána, zbořena roku 1876. Dělila se na vnitřní a vnější, vzdálené od sebe několik metrů a spojené padacím mostem. Vnitřní brána měla vlastní strážní domek a také v ní byly umístěny lavice k tělesným trestům (Schwitzbänke). Roku 1678 byla obnovena z odkazu generála Felixe Scherovského. Vnější brána měla podobu barbakánu.^[3]
• Židovská brána mezi budovami Jezuitského konviktu v Univerzitní ulici je zachována dodnes ještě s otvory pro uchycení padacího mostu
• Michalský výpad, hranolová čtyřboká věž se schodištěm z roku 1756. Podle V. Richtera by mohla pocházet už ze 13. století.^[4]
• Katovská branka, hranolová čtyřboká věž, dnes nezastřešená, schodiště zřízeno roku 1943
• Blažejská brána v ústí Blažejského náměstí do Bezručových sadů, jedna z nejstarších bran, uzavřena Švédy roku 1645, po otevření Kateřinské brány sloužila jako prachárna, zbořena postupně 1826–1904
• Kateřinská brána v ústí Kateřinské ulice, zřízena roku 1699 ve staré hradební zdi, díky své výhodnější poloze nahradila Blažejskou bránu, zbořena 1878

• Litovelská brána na dnešním náměstí Hrdinů, v letech 1644 až 1645 zcela zničena, následně znovu zbudována. Zbořena roku 1882, její část byla přenesena ke vchodu do Čechových sadů^[5]
• tzv. Putzentürl-pförtl (někdy také Butzen-Thürl) – branka k čištění stok v ústí Švédské uličky, zbořena
• Střední brána v ústí Pavelčákovy ulice, v 18. století přejmenována na Vnitřní Terezskou, zbořena 1883
• Terezská brána, barokní cihlová stavba s kamenosochařskou výzdobou z 18. století na třídě Svobody je zachována dodnes, je kryta zeleným drnem
• Dolní brána v ústí Lafayettovy ulice, zbořena roku 1884. Ve 14. století označována také jako brána Řeznická podle blízkých masných krámů.

• Okrouhlá románská věž s kaplí svaté Barbory
• Hranolová gotická obranná věž olomouckého hradu, zachována, součást areálu Arcidiecézního muzea
• Cikánská branka v Locatelliho bastionu používaná jako spojnice s Klášterem Hradisko, zachovaná
• Locatelliho bastion v Parku pod Letním kinem, zachovaný, stavba započata za švédské okupace, dostavěn roku 1676
• Brána Všech svatých, zachovaná dodnes v areálu Olomouckého hradu, viditelná z Letního kina
• Špitálský bastion mezi ulicemi Dobrovského a Koželužskou, stavěn od roku 1656, později zbořen, jeho pětiúhelníkový tvar kopíruje bývalá vojenská pekárna
• Barbořina brána (Warberturm) v Koželužské ulici, nově postavena 1661, ale existovala již dříve, dnes zbořena, ale zachovaly se fragmenty pozdněgotických hradeb
• Nová brána v dnešní Denisově ulici v ústí u kostela Panny Marie Sněžné spojovala město s Předhradím, doložená již roku 1388, zbořena 1787
• Vodární věž vedle Rohelské brány, zbořena 1905
• Rohelská (Františkova) brána na souběhu ulic Kačení a Vodární, roku 1834 přestavěna a přejmenována na Františkovu, zbořena 1884
• Růžová branka ve Slovenské ulici, částečně zachována v cihlovém opevnění
• Prašná věž v bloku mezi ulicemi 8. května a Sokolskou, zbořena

• Tereziánská zbrojnice na Biskupském náměstí, dnes Knihovna Univerzity Palackého
• Staroměstská kasárna na Slovenské ulici z roku 1810
• Dům armády (bývalá kadetka, ještě dříve augustiniánský klášter) na třídě 1. Máje
• Hanácká kasárna (také Nová nebo Špitálská) na třídě 1. Máje
• Vodní kasárna a kasematy na třídě Svobody
• Mořická kasárna na místě dnešního Komenia, zbořena (částečně zachován zadní trakt)
• Městská zbrojnice na místě dnešní školy Na Hradě (v majetku Univerzity Palackého), zbořena
• Vojenská pekárna v bývalém Špitálském bastionu, pětiúhelníková stavba, dnes sídlo Galerie Podkova

Forty kolem olomoucké pevnosti byly budovány od konce 18. století, do roku 1866 bylo postaveno 17 pevnůstek, v následujících letech pak další 4, nejpozději (roku 1874) byla postavena Radíkovská pevnůstka. Nejznámější jsou:

• Korunní pevnůstka v Botanické zahradě, která ale patřila k baroknímu bastionovému opevnění (není to tedy fort), jedná se o souměrnou korunní hradbu a byla dříve plně začleněna do bastionového opevnění. Jelikož opevnění bylo postupně komplet zbouráno, přičemž korunní hradba, jako jedna z mála, zůstala, postupně sešla z paměti jako obyčejná hradba a byla místními považována za fort, kterým však nikdy nebyla.
• forty u Křelova
• forty v Neředíně, Slavoníně, Chválkovicích, na Tabulovém vrchu, na Nové Ulici
• Radíkovská pevnůstka (Fort Radíkov)
• a další.

Podle dnešního pojmenování jsou to tyto:

• Fort I Černovír (dvojitá pevnůstka na obou stranách dráhy Olomouc-Praha) – dnes neexistuje,
• Fort II Chválkovice – nemovitá kulturní památka, rejstříkové číslo ÚSKP 14751/8-1719,^[6]
• Fort IV Bystrovany – nemovitá kulturní památka, rejstříkové číslo ÚSKP 42054/8-1720,^[7]
• Fort VIII Holice (z velké části zanikl) – nemovitá kulturní památka, rejstříkové číslo ÚSKP 23725/8-1721,^[8]
• Fort XI Slavonín – nemovitá kulturní památka, rejstříkové číslo ÚSKP 26836/8-1722,^[9]
• Fort XIII Nová Ulice – nemovitá kulturní památka, rejstříkové číslo ÚSKP 37376/8-1717,^[10]
• Fort XV Neředín – nemovitá kulturní památka, rejstříkové číslo ÚSKP 27455/8-1723,^[11]
• Fort XVII Křelov – nemovitá kulturní památka, rejstříkové číslo ÚSKP 28993/8-1724,^[12]
• Fort XX Křelov – nemovitá kulturní památka, rejstříkové číslo ÚSKP 14189/8-1725,^[13]
• Fort XXII Černovír – nemovitá kulturní památka, rejstříkové číslo ÚSKP 15080/8-1726.^[14]

Mezi forty se řadí i 2 pevnůstky (Fort Tabulový vrch a Fort Šibeniční vrch), které ale de facto nejsou součástí fortové pevnosti a vznikly jako rozšíření staršího systému opevnění po úspěšném ukončení obléhání Olomouce v roce 1758.

• Fort Tabulový vrch – nemovitá kulturní památka, rejstříkové číslo ÚSKP 23652/8-1728,^[15]
• Fort Šibeniční vrch – nemovitá kulturní památka, rejstříkové číslo ÚSKP 104985.^[16]

V 19. století bylo ale kvůli vývoji artilerie nutno vzdálit obléhací linii, proto se objevil návrh na vybudování třech festů na Babě, na Chlumu a Svatém kopečku. z nich byl vybudován pouze fort v Radíkově.

Některé forty jsou zapsány v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky (ÚSKP), který vede Národní památkový ústav (NPÚ). Některé forty po roce 1989 přešly do soukromého vlastnictví a nadšenci je revitalizují (např. Občanské sdružení Fortový věnec).

• 
  Hradební věže v Bezručových sadech
• 
  Terezská brána
• 
  Tereziánská zbrojnice
• 
  Zbytky gotických hradeb v Koželužské ulici
• 
  Zbytek zbouraného Špitálského bastionu v parku pod Letním kinem
• 
  Cikánská branka v Locatelliho bastionu
• 
  Korunní pevnůstka
• 
  Dům armády, bývalá Kadetka

• FISCHER, Richard. Olomoucká pevnost a její zrušení. Olomouc: , 1935. 88 s. 
• KŠÍR, Josef. Olomoucká barokní pevnost. Olomouc: Vlastivědný ústav, 1971. 27 s. 
• MICHNA, Pavel. Bastionová pevnost Olomouc. Olomouc: Vlastivědné muzeum a Nadace Domu armády, 1997. 56 s. 
• RICHTER, Václav. Umění a svět. Praha: Academia, 2001. 439 s. ISBN 80-200-0926-4. S. 261. 
• KUCH-BREBURDA, Miloslav; KUPKA, Vladimír. Pevnost Olomouc. Dvůr Králové nad Labem: Fortprint, 2003. 311 s. Dostupné online. ISBN 80-86011-21-6. 
• VIKTOŘÍK, Michael. Táborová pevnost Olomouc: modernizace olomoucké pevnosti v 19. století. České Budějovice: Veduta, 2011. 277 s. ISBN 978-80-86829-71-5. 

• Dějiny Olomouce
• Seznam památek v Olomouci podle architektonických stylů#Barokní a klasicistní pevnostní architektura
• Radíkov (Olomouc)
• Bitva u Domašova
• Muzeum Olomoucké pevnosti

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pevnost Olomouc na Wikimedia Commons
• 1220 – Rekonstrukce hradu Olomouc kolem roku 1220
• 1642 – Olomouc 1642
• 1758 – Obléhání Olomouce 1758
• 1866 – Kritické dni pevnosti olomoucké v roce 1866
• 2008 – Mapa rozmístění a dnešního stavu fortů Olomoucké pevnosti
• Císařsko královská olomoucká pevnost na youtube
• 20. února 2008 – Areál Korunní pevnůstky se promění v muzeum Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.
• http://www.pevnost-radikov.cz/ – stránky o fortu č. II. (Radíkovská pevnůstka)
• http://www.drakk.eu – Stránky o Fortu č. XIII. v Olomouci – Nové Ulici
• http://www.forty.cz/ Fort Křelov u Olomouce – muzeum fortové pevnosti, veřejně přístupná kulturní památka
• Barokní opevnění Olomouc (Hradby, opevnění) na portálu Mapy.cz