Ve světě Partenogeneze je možné objevovat a prozkoumávat nekonečné aspekty. Od svých počátků až po svou relevanci dnes, Partenogeneze upoutal pozornost milionů lidí po celém světě. Ať už svým vlivem na populární kulturu, svým dopadem na společnost nebo svou důležitostí v dobách minulých, Partenogeneze nadále podněcuje zájem a vyvolává debatu. V tomto článku se ponoříme do fascinujícího světa Partenogeneze, prozkoumáme jeho různé aspekty a odhalíme jeho význam v současném kontextu. Od svého vývoje v průběhu let až po jeho roli v životech lidí, Partenogeneze je téma, které si zaslouží být analyzováno z různých perspektiv, abychom pochopili jeho skutečný rozsah.
Partenogeneze (také unisexuální reprodukce, samobřezost nebo pannobřezost, z řečtiny παρθένος, parthénos, "panna" + γένεσις, génesis, "stvoření"[1]) znamená vývin nového jedince ze samičího vajíčka neoplozeného samčí pohlavní buňkou. Je principiálně podobná u rostlin i u živočichů, ale u rostlin se spíše označuje jako apomixie.[2]
Historie
Objev partenogeneze byl učiněn u včel na konci 18. století. Prvním průkopníkem byl český katolický kněz, zemědělský odborník a včelař Josef Antonín Janiš,[3] objev byl později historicky připsán polskému knězi Janu Dzierżonovi, který ji lépe popsal. Janiš v roce 1789 opravuje názor katolického kněze Širacha (člena významné lužické včelařské společnosti), že i neoplodněná včelí matka klade vajíčka, ze kterých se líhnou dělnice. Janiš pokusem dokázal, že neoplozená matka, stejně jako kladoucí dělnice (trubčice) plodí jedině trubčí vajíčka.[4]
Výskyt partenogeneze
Partenogeneze nemusí být jediná možnost rozmnožování u daného druhu, ačkoliv např. u pijavenek tomu tak je.[5]Mšice se tedy například mohou rozmnožovat obyčejně (do horších podmínek je třeba genetická různorodost), ale za dobrých podmínek v létě se množí partenogeneticky (genetické vady se však mohou přenést na potomky). Včelí trubec se rodí z neoplozeného vajíčka (buď královny nebo z vajíčka trubčic, dělnic, které jsou schopné klást vajíčka, vždy neoplozená).
U savců se partenogeneze přirozeně zřejmě nevyskytuje. Je však možné vytvořit embryo partenogenetické myši uměle, a to fúzí dvou jader ze samičích pohlavních buněk (oocytů).[12] Pokud je změněna exprese několika genů ovládajících imprinting, tyto myši dokonce dožijí až do dospělosti a jsou plně plodné.[13]
↑KULIKOWSKI, Mick; UNIVERSITY, North Carolina State. Girl power: Female boa constrictor doesn't need a male. phys.org . . Dostupné online. (anglicky)
↑BOOTH, Warren; JOHNSON, Daniel H.; MOORE, Sharon, Coby Schal, Edward L. Vargo. Evidence for viable, non-clonal but fatherless Boa constrictors. Biology letters . 3. listopad 2010 . Online před tiskem. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-06. PDF . ISSN1744-957X. doi:10.1098/rsbl.2010.0793. (anglicky)