Oldřich Mikulášek
| Oldřich Mikulášek | |
|---|---|
.jpg) Oldřich Mikulášek | |
| Narození | 26. května 1910 Přerov  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 13. července 1985 (ve věku 75 let) Brno  Československo |
| Místo pohřbení | Ústřední hřbitov v Brně |
| Povolání | spisovatel, básník, novinář, publicista a redaktor |
| Žánr | poezie |
| Ocenění | Státní cena Klementa Gottwalda  (1965)Čestné občanství města Brna (2003) |
| Manžel(ka) | Věra Mikulášková |
| Děti | Ondřej Mikulášek[1] |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Oldřich Mikulášek (26. května 1910 Přerov[2] – 13. července 1985 Brno) byl moravský básník, autor lyrických a lyricko-epických sbírek básní s charakteristickým rytmizováním a vnitřní dynamikou verše.[3]
Život
Oldřich Mikulášek se narodil v Přerově 26. května 1910 jako syn železničáře.[2][4] Po měšťanské (základní) škole v Přerově absolvoval roku 1927 gremiální obchodní školu.
Na živobytí si nejprve vydělával jako dělník a zaměstnanec, do roku 1930 měl jen krátkodobá zaměstnání např. v továrně na cukrovinky, v cihelně, jako vozopísař u drah či jako akvizitér v inzerci.[4] V letech 1930–1933 pracoval jako tiskárenský leptač a litograf ve Zlíně.[4] Od roku 1933 pracoval jako sportovní redaktor přerovského časopisu Obzor[4] a mj. také v Československém rozhlase.
Roku 1937 se oženil a natrvalo přestěhoval do Brna, kde se stal redaktorem Lidových novin.[4] Po válce působil v redakci deníku Rovnost (1945–1948),[4] dále v tehdejších Svobodných novinách, později přejmenovaných opět na Lidové noviny (1948–1952),[4] v literárním oddělení Československého rozhlasu (1952–1956) a v redakci časopisu Host do domu (1957–1964).[4]
Mezitím se v roce 1952 podruhé oženil, a to s redaktorkou Československého rozhlasu Věrou (1928–2020), která se později stala dramaturgyní a ředitelkou (1990–1993) brněnského studia České televize.[4] Roku 1953 se jim narodil syn Ondřej, divadelní herec.[4]
Roku 1965 nastoupil Oldřich Mikulášek pětiletou tvůrčí dovolenou (stipendium Českého literárního fondu).[5] O dva roky později se těžce zranil, se zlomeninou nohy ležel 20 měsíců v nemocnici[4] a následky nehody ho sužovaly až do konce života. Po roce 1969 se stal samizdatovým spisovatelem, když jej v letech 1971–1980 postihl zákaz publikování.[4]
Byl členem skupiny Q.[4] K jeho nejbližším přátelům mezi spisovateli patřili Jan Skácel, Klement Bochořák, Adolf Kroupa, Josef Kainar, Ludvík Kundera a Milan Uhde a další.
.jpg)
Po smrti v roce 1985 byla urna s Mikuláškovým popelem uložena na Ústředním hřbitově v Brně.[4] Na náhrobku s bronzovou bustou a napodobeninou podpisu se podíleli sochaři L. Lacina, L. Martínek a M. Slezák.[3] Na fasádě domu v Mášově ulici č. 4, kde Mikulášek bydlel v letech 1968–1985,[3] byla v roce 1990 umístěna pamětní deska, kterou vytvořili Sylva Lacinová-Jílková, L. Lacina a G. Morávek.[6][7] Ve Starém Lískovci bylo po něm v srpnu 1991 pojmenováno náměstí, dříve Voroněžské.[8]
Dílo
Jeho poezie patří mezi komplikované, že ani socialističtí kritici nevěděli, jak se k O. Mikuláškovi postavit, nakonec o něm nepsali, ale zpravidla nebyl ani zakazován. Jeho poezie se často jakoby konfrontuje s okolním světem, vystupuje proti všednosti a obyčejnosti. Jeho poezie je přemýšlivá a reflexivní, zdůrazňuje rozdíl mezi životem a smrtí, aby se nakonec dobral ke smyslu lidského bytí.
- Černý bílý ano ne, 1930 – tato sbírka je ovlivněna poetismem
- Marné milování, 1940
- Křídlovka, 1941
- Tráva se raduje, 1942
- Podle plotu, 1946
- Pulsy, 1947
- Horoucí zpěvy, 1955 – ovlivněno politickou situací a dobou
- Divoké kačeny, 1955
- Krajem táhne prašivec, 1957
- Ortely a milosti, 1958
- První obrázky, 1960
- Albatros, 1961
- Svlékání hadů, 1963, za tuto sbírku udělena Státní cena K. Gottwalda (1965)[9]
- To královské, 1966
- Šokovaná růže, 1969 – reaguje na invazi vojsk Varšavské smlouvy; sugestivní verše
- Červenec, 1980 – výbor
- Agogh, v cizině 1980, v českých zemích až 1989, vyjadřuje zde skepsi, pesimismus a zklamání, reaguje na normalizaci, tato sbírka je považována za jeden z vrcholů jeho tvorby.
- Žebro Adamovo, 1981, jedná se o tvorbu z let 1971–1973
- Velké černé ryby a dlouhý bílý chrt, verše z let 1974–1975
- Sólo pro dva dechy, 1983
- Čejčí pláč, 1984
- Faraonka
- Do posledního doušku
Odkazy
Reference
- ↑ Encyklopedie dějin města Brna. Dostupné online.
- ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu farnost Přerov
- ↑ a b c Do. Oldřich Mikulášek . Encyklopedie dějin města Brna, rev. 2019-08-01 . Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce. Redakce Jiří Opelík, Jaroslav Havel, Lenka Salačová. 1. vyd. Svazek 3/I. Praha: Nakladatelství Academia, 2000. 729 s. PDF online. Dostupné také na: . ISBN 80-200-0708-3. S. 271–274.
- ↑ Oldřich Mikulášek . slovnikceskeliteratury.cz . Dostupné online.
- ↑ MENŠÍKOVÁ, Miroslava (Menš). Pamětní deska: O. Mikulášek . Encyklopedie dějin města Brna, rev. 2019-02-17 . Dostupné online.
- ↑ Přehled pamětních desek realizovaných Odborem kultury MMB po roce 1989 . Brno: Statutární město Brno . Dostupné online.
- ↑ FLODROVÁ, Milena (Fl). Mikuláškovo náměstí . Encyklopedie dějin města Brna, rev. 2015-12-23 . Dostupné online.
- ↑ Rudé právo. 30. 4. 1965, s. 1. Dostupné online.
Literatura
- Vladimír Prokop, Přehled české literatury 20. století
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Oldřich Mikulášek na Wikimedia Commons 
Osoba Oldřich Mikulášek ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Oldřich Mikulášek
- Oldřich Mikulášek na webu města Brna
- Oldřich Mikulášek v Encyklopedii dějin města Brna
- Ukázka s komentáři
