V tomto článku se podíváme na fascinující historii Novgorodská republika, tématu, které v průběhu let upoutalo pozornost milionů lidí. Od svých počátků až po svůj dopad na současnou společnost hrál Novgorodská republika zásadní roli při utváření našeho způsobu chápání světa. V tomto článku budeme podrobně zkoumat nejdůležitější aspekty Novgorodská republika, od jeho prvních projevů až po nejnovější inovace, které způsobily revoluci ve způsobu, jakým jej vnímáme. Kromě toho zjistíme, jak Novgorodská republika zanechal svou stopu v populární kultuře a ovlivnil vše od umění a módy po politiku a technologie. Připravte se na ponoření do vzrušujícího vesmíru Novgorodská republika a objevte vše, co nám tento fenomén může nabídnout.
Gosudar Gospodin Veliky Novgorod Государь Господин Великий Новгород
| |||||||||||
Geografie
| |||||||||||
Obyvatelstvo | |||||||||||
Národnostní složení
|
|||||||||||
Státní útvar | |||||||||||
Kyjevská Rus (do roku 1240)
| |||||||||||
hřivna, denga
| |||||||||||
Vznik
|
|||||||||||
Zánik
|
|||||||||||
Státní útvary a území | |||||||||||
|
Novgorodská republika (rusky Новгородская республика, Novgorodskaja respublika) je pozdní historický název pro ruský středověký stát existující ve 12. až 15. století s centrem v Novgorodu. Novgorod Veliký byl svébytným organismem s netypickým vnitřním uspořádáním i rozsahem ovládaného území (v církevní slovanštině Новгородская земьля, Novgorodskaja zemlja, latinsky Novogardie), které se rozkládalo na severu východní Evropy od Finského zálivu až k Uralu.
Novgorodskými knížaty bývali zpočátku obvykle nejstarší synové velikého knížete kyjevského. Na samém počátku procesu rozpadu jednotného kyjevského státu se však Novgorod uvolnil ze svazku velkoknížecího vlastnictví. Roku 1136 povstali Novgorodští proti svému knížeti Vsevolodu Mstislaviči, vnuku Vladimíra Monomacha, a sesadili ho. Poté zde bylo zavedeno svébytné společenské zřízení, jež bývá v historiografii označováno jako „bojarská republika“. V jejím čele stál volený kníže, který byl do města zván pouze příležitostně, nesměl zde mít žádné příjmy, pozemkový majetek ani poddané a nebylo mu povoleno brát do ochrany zdejší obyvatele. Jeho rezidence se nacházela za městskými hradbami. Při svém příchodu do Novgorodu musel uzavřít s městem smlouvu. Pokud ji později porušil, byl z města vyhnán. Navzdory těmto nevýhodným podmínkám se Rurikovci postu novgorodského knížete ujímali rádi. Město bylo bohaté a aktivně se účastnilo obchodní výměny se západní Evropou, což bylo pro příchozí knížata lákavé. Kromě toho byli městem placeni za vojenskou ochranu a v případě vojenské akce získávali podíl na kořisti.
Součástí snah o politickou samostatnost města bylo zavedení církevní autonomie. Od roku 1156 si Novgorod sám volil biskupa (vladyku), o devět let později si prosadil zřízení arcibiskupství.
Základem autonomie Novgorodu Velikého byl hospodářský rozvoj města jako významného obchodního centra, které mělo rozsáhlé vazby v Pobaltí. Z bezprostředního okolí Novgorodu byla poté šířena tributární závislost dále na severovýchod. Novgorod se stal svébytným mnohonárodnostním státním útvarem pod slovanským vedením s obrovským ekonomickým zázemím.
Novgorodská republika zanikla dobytím jejího území Ivanem III. a připojením státu k Moskevskému velkoknížectví.