Měnová reforma je složitý a nákladný ekonomický krok, při němž je zásahem státu nebo jiné moci změněna hodnota platidla nebo platidlo samo na určitém území.
Za vlády Václava II. (1297–1305) byla v Zemích Koruny české provedena měnová reforma, kterou byl zaveden denarius grossus (velký denár, později pražský groš) a jeho dvanáctina denarius parvus (malý denár, později jen parvus). Od 2. třetiny 14. století byl používán také haléř. Kopa grošů (60 kusů) byla jedna hřivna. Podoba pražského groše vycházela z francouzského tourského groše, který byl ražen od roku 1266 v Paříži a ve městě Tours. Groše byly raženy ze stříbra o ryzosti 0,938. Díky měnové reformě byly všechny mince vyražené na českém území velmi kvalitní a respektovány též jako platidlo v zahraničním obchodu. Jan Lucemburský zavedl drobné mince půlgroše a od roku 1327 stříbrnou měnu inflačně znehodnotil. Jan Lucemburský v roce 1325 měnovou reformou začal razit zlaté florény (český dukát) o váze přibližně 3,5 g, které byly v oběhu do 17. století.[1]