V současnosti je Luděk Sobota tématem, které upoutalo pozornost mnoha lidí po celém světě. Ať už kvůli svému dopadu na každodenní život, své historické relevanci nebo jejímu vlivu na různá odvětví, Luděk Sobota dnes nabyl značného významu. Od svých počátků až po vývoj v průběhu času byl Luděk Sobota předmětem studia, debat a úvah odborníků i fanoušků. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Luděk Sobota, analyzujeme jeho důležitost, důsledky a relevanci v dnešní společnosti.
Mgr. Luděk Sobota | |
---|---|
Luděk Sobota v roce 2013 | |
Narození | 27. května 1943 (80 let) Praha Protektorát Čechy a Morava |
Choť | Jana Sobotová (1961–1967) Adriana Sobotová (od 1981) |
Děti | Robert Sobota (* 1964) Ladislav Sobota (* 1988) |
Oficiální web | www |
Významné role | František Koudelka (Jáchyme, hoď ho do stroje!) Láďa Pitras (Já to tedy beru, šéfe…!) Aleš Brabec (Jen ho nechte, ať se bojí) Václav Orel (Okresní přebor) |
Podpis | |
Umělecké ceny | |
medaile Za zásluhy 1. stupeň (2017) | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Luděk Sobota (* 27. května 1943 Praha) je český herec, komik, bavič, scenárista a režisér.
Vystudoval dopravní průmyslovou školu, poté absolvoval herectví na pražské DAMU. Přestože měl schopnost hrát dobře i charakterní role, jeho vlastní doménou se stala komika, především autorská, založená na vlastních textech a improvizaci.
Takovouto tvorbu poznal nejprve v kolektivním tvůrčím duchu souboru Ypsilon pod vedením Jana Schmida, kde hrál od roku 1968. Do povědomí široké veřejnosti vstoupil hlavní rolí vesnického chasníka Františka Koudelky ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje!. Poté se často objevoval v komediálních filmech režiséra Petra Schulhoffa.
V letech 1973–1990 působil v pražském divadle Semafor, kde ve scénkách s Miloslavem Šimkem a Petrem Nárožným dovedl k dokonalosti typ svého přitroublého poplety. Řada těchto skečů byla vydána i na gramofonových deskách firmy Panton. Ke konci osmdesátých let s ním Miloslav Šimek ukončil spolupráci.
V devadesátých letech 20. století se přestával objevovat ve filmu a v televizi. Filmy Ještě větší blbec, než jsme doufali a Nebát se a nakrást, kde napsal scénář a hrál i hlavní roli, byly odmítnuty jak kritikou, tak i širokou veřejností. V letech 2006 až 2008 vedl vlastní Směšné divadlo v Praze na náměstí I. P. Pavlova, kde byl hercem, režisérem i autorem a kde hrála i jeho manželka Adriana. Bylo uzavřeno pro nedostatek finančních prostředků.
V roce 2010 ztvárnil v komediálním seriálu Okresní přebor jednu z hlavních rolí Václava Orla, předsedy klubu TJ Slavoj Houslice. Stejnou postavu si zahrál i v následujícím úspěšném filmu Okresní přebor – Poslední zápas Pepika Hnátka (jedná se o prequel k tomuto seriálu). Díky této vážné roli přestal být veřejností vnímám pouze jako herec přitroublých popletů a začal být obsazován i do dalších televizních seriálů jako například Neviditelní, Mazalové, Ohnivý kuře, Doktor Martin II a další.
Kromě divadelních a televizních rolí se také věnuje dabingu, například ztvárnil hlavní postavu policisty/soukromého detektiva Pankráce v české sérii adventur Polda 1–7 (1998–2022).
Je podruhé ženatý. Z prvního manželství s Janou Sobotovou má syna Roberta (* 1964). Z druhého manželství s Adrianou Sobotovou (* 1961) má syna Ladislava (* 1988).[zdroj?]
Dne 28. října 2017 převzal z rukou českého prezidenta Miloše Zemana medaili Za zásluhy.