V tomto článku do hloubky prozkoumáme Jajoi Kusamaová a jeho dopad na naši současnou společnost. Jajoi Kusamaová byl v průběhu let předmětem studia a zájmu a jeho význam se postupem času nezmenšil. Prostřednictvím komplexní analýzy prozkoumáme různé aspekty a aspekty Jajoi Kusamaová, od jeho počátků až po jeho roli v dnešním světě. Ponoříme se do jeho významu, jeho důsledků a jeho vlivu v různých oblastech a také do jeho významu pro širokou veřejnost. Doufáme, že prostřednictvím tohoto průzkumu poskytneme úplnější a obohacující pohled na Jajoi Kusamaová, abychom lépe porozuměli jeho důležitosti a důsledkům pro svět, ve kterém žijeme.
Jajoi Kusamaová | |
---|---|
Narození | 22. března 1929 (95 let) Macumoto |
Bydliště | Seiwa Hospital (od 1977) |
Alma mater | Univerzita umění města Kjóto |
Povolání | sochařka, romanopiskyně, malířka, spisovatelka, kreslířka, fotografka, instalační umělkyně, konceptuální umělkyně, módní návrhářka, video umělkyně, performerka, kolážistka, navrhovatelka a výtvarnice |
Ocenění | Cena Asahi (2000) Praemium Imperiale (2010 a 2006) Cena Ženského uměleckého výboru za celoživotní přínos (2006) Bunka kóróša (2009) Řád kultury (2016) … více na Wikidatech |
Web | www |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jajoi Kusamaová (japonsky 草間 彌生, Kusama Jajoi; * 22. března 1929 Macumoto) je japonská výtvarná umělkyně. Její dílo, jež zahrnuje malby, sochy, instalace i performance, je řazeno k pop artu, art brut, abstraktnímu expresionismu či minimalismu. Píše též básně. Roku 2006 obdržela cenu Praemium Imperiale.
Odmala malovala, výtvarné umění však studovala jen krátce na Kjótské městské umělecké škole. V roce 1957 se usadila v USA, v New Yorku. Po počátečních potížích se začleněním do západního prostředí si získala jméno díky svým provokativním happeningům a výstavám. Často zahrnovaly nahotu a orgie a hlásaly volnou lásku a protiválečná poselství. Roku 1965 vzbudila zájem svou instalací Infinity Mirror Room – Phalli’s Field, svým patrně nejslavnějším dílem. Rozvinula v něm své základní téma – opakování. Své dílo také sama nazývá „obsedantním“.
Roku 1973 se vrátila do Japonska. Za čtyři roky se nechala hospitalizovat v psychiatrické léčebně. Odmala trpěla halucinacemi. 41 let strávila dobrovolně v psychiatrické léčebně. Halucinační stavy se promítaly do její tvorby. Vytvářela instalace, které se snažily diváka dezorientovat, vyvolat v něm silné pocity, často za pomoci zrcadel, světel a opakujících se prvků. Příkladem je dílo z roku 2009 nazvané Následky vymazání věčnosti.
V roce 1993 se stala první ženou, která reprezentovala Japonsko na benátském bienále. Roku 2008 bylo jedno její dílo prodáno za 5 100 000 amerických dolarů. Šlo o nový rekord u žijícího umělce. V roce 2012 připravila kolekci oděvů pro módní značku Louis Vuitton, její šaty byly pokryty pro ni typickými kruhy a puntíky.