Izorytmické moteto

V tomto článku prozkoumáme a analyzujeme dopad Izorytmické moteto v různých kontextech a rozsahech. Od svého vzniku Izorytmické moteto vyvolal řadu debat a kontroverzí, které pronikly do různých sociálních a kulturních sfér. V průběhu historie zanechal Izorytmické moteto nesmazatelnou stopu v životech lidí, jejich myšlenkách a jednání. Ponoříme se do nejrelevantnějších aspektů a prozkoumáme, jak Izorytmické moteto utvářela a transformovala svět, který obýváme, a také četné interpretace, které dala vzniknout. Tento článek se snaží nabídnout široký a multidisciplinární pohled na Izorytmické moteto a vyzývá čtenáře, aby se zamyslel nad jeho významem a vlivem na současnou společnost.

Izorytmické moteto je forma vrcholného moteta a jeho racionální strukturalizace v období gotické hudby.

Nejvýznamnějšími skladateli komponující izorytmická moteta byli již kolem roku 1320 Philippe de Vitry a Guillaume de Machaut.

Popis

V této době izorytmie vytváří rovnováhu mezi výraznou melodií a nárůstem harmonické kolorace (terciové, či chromatické postupy ad.). Moteta, která vznikla v průběhu 14. století (Ars nova) vznikala na základě izorytmických principů talea a color. Jedním z příkladů je izorytmické moteto "Garrit Gallus-In Nova fert/Neuma", zkomponovaný Filipem z Vitry v polovině 14. století.

Izorytmické moteto "Sub Arturo plebs" od Johanna Aleana je pozdně středověké moteto. Představuje color 24 longae (48 celých not v moderní notace), dělených do taleae. Color se třikrát opakuje, přičemž každá verze je v jiné menzuře. Délka se poté zkracuje v poměru 9:6:4. Obrázek znázorňuje:

Struktura tenoru izorytmického moteta "Sub Arturo plebs" od Johanna Alana.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Isorritmia na španělské Wikipedii.