HTML5 logo | |
Vznik | 1990 |
---|---|
Autor | Tim Berners-Lee, Robert Cailliau |
Vývojář | W3C, WHATWG |
Poslední verze | 5.2 (14. prosinec 2017[1]) |
Poslední nestabilní verze | 5.3 (14. prosinec 2017[2]) |
Licence | copyright |
Web | www.w3.org/html |
Přípona souboru | .html, .htm |
---|---|
Typ internetového média | text/html[3] |
Type code | TEXT |
Rozšiřuje formát | SGML[zdroj?] |
Rozšíření | XHTML |
Standard(y) | ISO/IEC 15445, W3C HTML5 |
Otevřený formát | ano |
Hypertext Markup Language nebo HTML je v informatice název značkovacího jazyka používaného pro tvorbu webových stránek, které jsou propojeny hypertextovými odkazy. HTML je hlavním z jazyků pro vytváření stránek v systému World Wide Web, který umožňuje publikaci dokumentů na Internetu. Dále je možnost obohatit design stránky pomocí kaskádových stylů (zkratka CSS). Hojně se využívá i skriptovací jazyk (např. JavaScript), který dělá stránku pro uživatele více uzpůsobilou.
Jazyk je aplikací dříve vyvinutého rozsáhlého univerzálního značkovacího jazyka SGML (Standard Generalized Markup Language). Vývoj HTML je ovlivněn vývojem webových prohlížečů, které zpětně ovlivňují definici jazyka.
V roce 1989 spolupracovali Tim Berners-Lee a Robert Cailliau na propojeném informačním systému pro CERN, výzkumné centrum fyziky poblíž Ženevy ve Švýcarsku. V té době se pro tvorbu dokumentů obvykle používaly jazyky TeX, PostScript a také SGML. Berners-Lee si uvědomoval, že potřebují něco jednoduššího a v roce 1990 byl tedy navržen jazyk HTML a protokol HTTP (Hypertext Transfer Protocol – protokol pro přenos hypertextu). Zároveň také Tim Berners-Lee napsal první webový prohlížeč, který nazval WorldWideWeb.
V roce 1991 CERN zprovoznil svůj web. Současně organizace NCSA (National Center for Supercomputer Applications) vybídla Marca Andreessena a Erica Binu k vytvoření prohlížeče Mosaic; ten vznikl v roce 1993 ve verzích pro počítače IBM PC a Macintosh a měl obrovský úspěch. Byl to první prohlížeč s grafickým uživatelským rozhraním.
Následoval rychlý rozvoj webu, takže bylo nutné pro HTML definovat standardy.
Jazyk HTML je charakterizován množinou značek (tzv. tagů) a jejich vlastností (atributů) definovaných pro danou verzi. Tento zápis byl převzat ze SGML a dále upravován v závislosti na aktuálních trendech Internetu. Mezi značky se uzavírají části textu dokumentu a tím se určuje význam (sémantika) obsaženého textu. Názvy jednotlivých značek a jejich vlastností se uzavírají mezi úhlové závorky <
a >
. Část dokumentu tvořená otevírací značkou, nějakým obsahem a odpovídající ukončovací značkou tvoří prvek (element) dokumentu. Například <strong>
je otevírací značka pro zvýraznění textu a <strong>Červená Karkulka</strong>
je prvek obsahující zvýrazněný text. Součástí obsahu prvku mohou být další vnořené prvky.
Značky jsou obvykle párové, přičemž koncová značka je shodná se značkou počáteční, jen má před názvem znak lomítko. Příklad pro označení odstavce:
<p>Text odstavce</p>
Ukázka:
Text odstavce
Některé značky jsou nepárové – nemají žádný obsah a nepoužívají koncovou značku. Příklad pro vykreslení vodorovné čáry:
<hr>
Ukázka:
Značky mohou obsahovat vlastnosti, které o nich uvádějí určitou důležitou informaci. Koncové značky již vlastnosti nemají. Příkladem může být odkaz (značka <a>
), jehož vlastnost href
říká, kam se uživatel po kliknutí na něj dostane (v tomto příkladu na stránku http://example.com
):
<a href="http://example.com">text odkazu</a>
Ke značkám je však možno přiložit i více vlastností. Můžeme si tak například vytvořit odkaz, který se otevře v novém okně/panelu:
<a href="http://example.com" target="_blank">text odkazu</a>
A nebo odkaz, který se otevře v novém okně/panelu, obsahuje titulek (zobrazí se obvykle po najetí kurzorem na daný prvek) a má přiřazenou třídu, kterou pak můžeme využít například v kaskádových stylech:
<a href="http://example.com" target="_blank" title="titulek" class="nazev_tridy">text odkazu</a>
Vzhledem k tomu, že zadávání odkazů tímto způsobem je na Wikipedii zakázané, nebude zde možné zobrazit ukázku.
Některé prohlížeče (např. Opera nebo Mozilla Firefox) dokonce umožňují „vytvářet“ vlastní značky a prvky a umožňují také jejich stylování pomocí kaskádových stylů. Tato funkce však u většiny webových prohlížečů není podporována. Jelikož se obsah neznámých prvků v prohlížečích, kde podpora této funkce chybí, zobrazí chybně a bez jakéhokoliv stylu, vlastní prvky se prakticky nepoužívají.
Dokument může mimo značkování obsahovat další prvky:
<!
, jsou určeny pro zpracovatele dokumentu (prohlížeč).Dokument v jazyku HTML má předepsanou strukturu:[14]
<!DOCTYPE html>
sděluje prohlížeči, že otevřel HTML dokument.html
(značky <html>
a </html>
) – reprezentuje celý dokument.head
(značky <head>
a </head>
) – obsahuje metadata, která se vztahují k celému dokumentu. Definuje např. kódování, název dokumentu, autora, popis, klíčová slova, titulek dokumentu nebo kaskádové styly.body
(značky <body>
a </body>
) – zahrnuje vlastní obsah dokumentu.[pozn. 1]Příklad HTML dokumentu ve verzi 5:
<!DOCTYPE html>
<html>
<head>
<meta charset="utf-8">
<title>Titulek stránky</title>
</head>
<body>
<h1>Nadpis stránky</h1>
<p>Toto je <a href="http://example.com/">odkaz</a> v odstavci.</p>
<!-- toto je komentář -->
</body>
</html>
Značky lze z hlediska významu rozdělit na tři základní skupiny:
<p>
) nebo nadpisy (<h1>
, <h2>
). Dodávají dokumentu formu.<title>
) nebo adresa (<address>
). Současný trend je orientován právě na sémantické značky, které usnadňují automatizované zpracovávání dokumentů a vyhledávání informací v záplavě dokumentů na webu. Vyvrcholením této snahy je v současné době jazyk XML.<b>
). Od tohoto druhu značek se postupně upouští, trendem je používání kaskádových stylů, které vzhled popisují odděleně od obsahu dokumentu. Mezi důvody pro neužívání těchto značek patří především to, že tyto značky jsou orientovány na prohlížení na obrazovce počítače, příliš se však nepočítá s používáním dokumentu jiným způsobem – alternativní prohlížeče pro postižené (čtečky pro slepce), v mobilních zařízeních apod. Kaskádové styly umožňují definovat rozdílná zobrazení pro různá zařízení.Programy pro snadnou tvorbu webových stránek se nazývají editory. Editorem HTML může být v podstatě jakýkoliv program pracující s textem. V praxi se však používají mnohem sofistikovanější programy.
Běžný textový editor HTML zvládá barevnou syntaxi (barevně rozlišuje jednotlivé části kódu jako například HTML značky či vlastnosti a prostý text), dokáže napovídat značky, zná chytré tabulátory nebo zvládá validovat dokument podle předepsané specifikace. Takovými editory jsou například VS Code, Notepad++, Sublime text a Atom.
WYSIWYG je zkratka od anglického „What you see is what you get“, v překladu „Co vidíš, to dostaneš“. Editory tohoto typu pracují na opačném principu než textové editory – ve WYSIWYG editoru pracujete přímo s již hotovou stránkou a obecně neplatí, že by uživatel tohoto editoru musel znát jazyk HTML. Ve WYSIWYG editoru si může uživatel poskládat stránku, jak se mu zlíbí, a program následně vygeneruje požadovaný kód HTML. Takovými editory jsou například Adobe Dreamweaver nebo Microsoft Expression Web (novější verze Microsoft FrontPage).
Programy, jejichž účelem je prezentovat dokument na zobrazovacím zařízení – nejčastěji na obrazovce počítače, se nazývají webové prohlížeče.
Postup zpracování HTML kódu a jeho vykreslení uživateli se nazývá parsování. Správný postup zpracování je u webových prohlížečů velice důležitý k tomu, aby se stránka uživateli vykreslila správně.[15]
Moderní prohlížeče pracují obecně ve dvou základních režimech:[18]
Tyto režimy chování zavedl Internet Explorer ve své páté verzi právě z důvodu zpětné kompatibility. Microsoft při vytváření nové verze prohlížeče chtěl, aby se v něm zobrazovaly správně stránky, které již existují, ale také stránky, které jsou psány podle nových standardů. To, jaký režim (a chování) prohlížeč zvolí, závisí především na uvedení direktivy <!DOCTYPE
, protože většina starších stránek ji vůbec neobsahuje, popřípadě na použitých prvcích v porovnání se specifikacemi jednotlivých verzí. Později toto chování částečně převzaly další prohlížeče (např. Mozilla Firefox nebo Opera, kde však rozdíly mezi režimy nejsou natolik markantní. Existence nestandardního režimu je výsledkem vývoje, kdy si výrobci jednotlivých prohlížečů přizpůsobovali definici HTML podle svých potřeb a prohlížeče podporovaly nestandardní prvky a syntaxi. Řada těchto „vylepšení“ byla následně přejímána do standardů, některé však byly zase v dalších verzích vyřazeny.
20. září 2012 HTML Working Group uveřejnila svůj záměr o prodloužení vývoje HTML minimálně do roku 2016 v tzv. Plánu 2014.[19][20] V něm si také stanovila nové cíle týkající se cyklu vydávání nových verzí HTML a milníky, jichž chce dosáhnout. Specifikace HTML5 podle tohoto plánu měla vyjít v posledním čtvrtletí roku 2014 (proto „Plán 2014“),[19] specifikace HTML 5.1 by pak měla vyjít v roce 2016. Během tohoto cyklu vývoje HTML Working Group:
Odhaduje, že počáteční fáze návrhu HTML 5.2 by byla počátkem roku 2015.
(podle W3C Process Document[21][22])
Plán budoucího vývoje shrnuje následující tabulka:[19]
Verze | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 |
---|---|---|---|---|---|
HTML 5.0 | CR start | …CR, LC | Rec | … | … |
HTML 5.1 | FPWD | – | LC + CR | …CR | Rec |
HTML 5.2 | – | – | – | FPWD | – |