Hugo Riemann

V tomto článku se chystáme prozkoumat téma Hugo Riemann do hloubky. Od jeho vzniku a vývoje až po jeho dopad na současnou společnost budeme analyzovat všechny relevantní aspekty související s Hugo Riemann. V celém článku budeme zkoumat různé pohledy a názory odborníků v oboru s cílem poskytnout úplný a objektivní pohled na Hugo Riemann. Kromě toho zdůrazníme konkrétní příklady a případové studie, které ilustrují důležitost a relevanci Hugo Riemann dnes. Tento článek bude bezpochyby povinnou četbou pro všechny, kdo chtějí důkladně porozumět fenoménu Hugo Riemann.
Hugo Riemann
Narození18. července 1849
Sondershausen
Úmrtí10. července 1919 (ve věku 69 let)
Lipsko
Místo pohřbeníSüdfriedhof Leipzig
Alma materUniverzita Friedricha Wilhelma v Berlíně
Univerzita Tübingen
Vysoká škola hudební a divadelní v Lipsku
Povolánídirigent, hudební skladatel, muzikolog, spisovatel, hudební teoretik, hudební pedagog, vysokoškolský učitel a klavírista
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl Wilhelm Julius Hugo Riemann (18. července 1849, Obermehler10. července 1919, Lipsko) byl německý hudební teoretik, historik, pedagog, lexikograf a skladatel. Jeho zřejmě nejznámější dílo, Riemann Musiklexikon (Riemannův hudební slovník), je dodnes uznávanou standardní prací hudební teorie a hudebních dějin.

Život

Riemann získal teoretické vzdělání u Frankenbergeru, studoval klavírní hru u Barthela a Ratzenbergera, studoval právo a konečně také filosofii a historii v Berlíně a Tübingenu. Poté, co prošel boji prusko-francouzské války, rozhodl se zasvětit svůj život hudbě. Studoval na konzervatoři v Lipsku. Poté odešel na několik let do Bielefeldu jako učitel a dirigent, ale v roce 1878 se vrátil na universitu do Lipska jako Privatdozent.

Jelikož se Riemannovi vytoužený vstup na konzervatoř nezdařil, odešel v roce 1880 do Brombergu a v letech 1881–90 vyučoval hře na klavír a teorii na hamburské konzervatoři. Po krátké době na sondershausenské konzervatoři získal místo na konzervatoři ve Wiesbadenu (1890–1895), ale nakonec se roku 1895 vrátil zpět na lipskou univerzitu jako vyučující. V roce 1901 byl jmenován profesorem.

Dílo

Vedle své práce učitele, lektora a skladatele výukových skladeb, si Riemann získal světové uznání také za hudební literaturu. Mezi nejznámější práce patří jeho Musik-Lexikon (1882; 5. vyd. 1899), kompletní slovník hudby a hudebníků, Handbuch der Harmonielehre, práce o studiu hudební harmonie a Lehrbuch des Contrapunkts, podobná práce o kontrapunktu. Jeden z jeho vynálezů, tzv. Tonnetz (Tónová síť), je předchůdcem moderní představy tónového systému, a stal se zároveň základním analytickým nástrojem současné neo-Riemannovské teorie.

Externí odkazy