Dhjánibuddhové

V tomto článku se budeme zabývat problémem Dhjánibuddhové, který je v současném kontextu nanejvýš důležitý. Dhjánibuddhové může odkazovat na širokou škálu témat, od důležitosti vzdělání v dnešní společnosti až po život a dílo významné historické postavy. Ať už je jeho povaha jakákoli, Dhjánibuddhové je téma, které vzbuzuje zájem mnoha lidí, protože má významný dopad na naše životy. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Dhjánibuddhové, analyzujeme jeho relevanci a roli, kterou hraje v různých kontextech. Kromě toho budeme zkoumat různé pohledy a názory na věc s cílem obohatit naše znalosti o tomto velmi relevantním tématu.
Pět Dhjánibuddhů

Dhjánibuddhové jsou transcendentální buddhové. V mahajánovém a vadžrajánovém buddhismu existuje množství transcendentálních buddhů a bódhisattvů jakožto ztělesnění rozličných stránek buddhovského principu a vládců určitých sfér. Dhjánibuddhové patří mezi meditační aspekty buddhy. Někteří praktikující buddhisti tyto buddhy zpřítomňují ve svých meditacích.

Nadsmysloví buddhové

Na rozdíl od lidských buddhů, kteří kdysi pobývali na zemi jako Gautama Buddha, nebo kteří jednou přijdou na zem jako buddha Maitréja, jsou dhjánibuddhové nadsmysloví, nepodléhají zákonům přírody, nejsou vázáni na žádnou éru a lze je postřehovat jen duchovně v meditaci.

Vznik

Vznikli z rozjímání kosmické moudrosti personifikované jako Ádi-buddha. Traduje se, že Ádi-buddha pěti akty rozjímání, čili dhjána, vytvořil pět druhů nejvyššího poznání, reprezentovaných pěti dhjánibuddhy.

Pět Dhjánibuddhů

Mandala, na níž je buddha Vairóčana obklopen pěti buddhy (zlaté barvy) a pěti bódhisattvy (bílé barvy)

Vairóčana, Akšóbhja, Ratnasambhava, Amitábha, Amóghasiddhi, jsou božskými personifikacemi éteru, vody, země, ohně a vzduchu. Každý je přiřazován k jedné světové straně. Pátou světovou stranou se míní střed nebo zenit. Vairóčana je buddha středu, Akšóbhja vládne východní, Ratnasambhava jižní, Amitábha západní, Amóghasiddhi severní čisté zemi. Ve výtvarném zobrazení se v buddhistických zemích ustálila víceméně jednotná ikonografie. Podle tibetské knihy mrtvých se tito buddhové promítají pasivnímu intelektu umírajících lidí v uvedeném pořadí a vyzařují světlo barvy modré, bílé, žluté, červené a zelené. V této knize je uvedeno, že jestliže umírající vykonal dost záslužných skutků, které v něm probudí extatickou příchylnost k některé z těchto personifikací, přimkne se k ní a bude osvobozen ve stavu sambhógakája ve vysokých nebesích.

Odkazy

Související články

Literatura

  • GUTER, Josef. Bohové a symboly staré Číny. Praha: Brána, 2005. ISBN 80-7243-263-X. 

Externí odkazy