V tomto článku do hloubky prozkoumáme téma Dějiny (Hérodotos), téma, které v poslední době upoutalo pozornost mnoha lidí. _Var1 je zajímavý koncept, který vyvolal debaty a diskuse v různých oblastech, od akademické sféry až po svět zábavy. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Dějiny (Hérodotos) a odhalíme jeho význam, důsledky a dopad na moderní společnost. Prostřednictvím podrobné a přísné analýzy se ponoříme do složitosti Dějiny (Hérodotos) a poskytneme komplexní a multidisciplinární vizi, která našim čtenářům umožní plně porozumět tomuto fenoménu.
Dějiny | |
---|---|
Autor | Hérodotos |
Původní název | Ἱστορίαι |
Jazyk | starořečtina |
Žánr | cestopis a historiografické dílo |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Dějiny (lat. Historiae, řecky Ἱστορίαι Historiai, doslova „pátrání, zprávy“) je název nejvýznamnějšího díla řeckého historika Herodota z 5. století př. n. l.. Jedná se o spis, jež již svým delším názvem Histories apodeixis výsledek bádání napovídá, že v něm jsou shrnuta Herodotova geografická a historická pátrání. „Otec historie a geografie“ se v tomto spise věnuje převážně dějinám řecko-perských válek.
Od doby Alexandra Velikého je toto dílo rozdělováno do devíti knih, které jsou pojmenované po jednotlivých múzách. V prvních svazcích se zaměřuje na příčiny tohoto konfliktu, který spatřuje hlavně v perském imperialismu. První čtyři knihy proto věnuje dějinám perské říše až do doby Dareia I., dopouští se zde i četných historických, zeměpisných i etnografických odbočení a píše o zemích, které Peršané dobyli či napadli. Celá druhá kniha se zabývá jen Egyptem.
Hérodotovy Dějiny jsou nejstarší antickou obsáhlejší prózou, prvními obecnými, jednotně podanými dějinami a prvními národními dějinami. Konfrontace Řeků s východními barbary, který se nachází už u Hérodotova předchůdce Hekataia, se tu stává odvěkým bojem a smyslem dějin je nalezení rovnováhy, jejíž narušení bohové trestají. Hledáním smyslu historie je Hérodotův spis i prvním dílem, které se snaží o filosofii dějin.
Přestože jsou Dějiny výrazným posunem oproti dílu starších tzv. logografů, obsahují různé pověsi a boží zásahy a jsou do značné míry dílem literárním. Teprve Thúkydidés a jeho Dějiny peloponéské války přinesli skutečně kritický přístup k historické látce a položili tak základ vědecké historiografii.