V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Albert Victor Alexander a budeme se zabývat jeho nejdůležitějšími a nejzajímavějšími aspekty. Od jeho dopadu na současnou společnost až po jeho historický původ důkladně analyzujeme různé úhly obklopující Albert Victor Alexander. Prostřednictvím multidisciplinárního přístupu prozkoumáme různé perspektivy, které kolem tohoto tématu existují, a nabídneme našim čtenářům široký a obohacující pohled. Dále představíme případové studie a posudky, které ilustrují relevanci a důležitost Albert Victor Alexander v současném kontextu. Připravte se na cestu objevování a znalostí o Albert Victor Alexander!
Albert Victor Alexander, 1. hrabě Hillsborough | |
---|---|
Portrét z roku 1942 (Národní portrétní galerie) | |
Ministr obrany Spojeného království | |
Ve funkci: 20. prosince 1946 – 28. února 1950 | |
Předchůdce | Clement Attlee |
Nástupce | Emanuel Shinvell |
První lord admirality | |
Ve funkci: 3. srpna 1945 – 4. října 1946 | |
Předchůdce | Brendan Bracken |
Nástupce | George Hall |
Ve funkci: 11. května 1940 – 25. května 1945 | |
Předchůdce | Winston Churchill |
Nástupce | Brendan Bracken |
Ve funkci: 7. června 1929 – 24. srpna 1931 | |
Předchůdce | William Bridgeman |
Nástupce | Austen Chamberlain |
Stranická příslušnost | |
Členství | Labouristická strana |
Rodné jméno | Albert Victor Alexander |
Narození | 1. května 1885 Weston-super-Mare |
Úmrtí | 11. ledna 1965 (ve věku 79 let) Londýn |
Choť | Esther Ellen Chapple (od 1908) |
Rodiče | Albert Alexander Alexander a Eliza Jane Thatcher |
Děti | Beatrix Dora Alexander |
Profese | politik |
Ocenění | Řád společníků cti (1941) rytíř Podvazkového řádu (1964) |
Commons | A. V. Alexander, 1st Earl Alexander of Hillsborough |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Albert Victor Alexander, 1. hrabě z Hillsboroughu (Albert Victor Alexander, 1st Earl Alexander of Hillsborough, 1st Viscount Alexander of Hillsborough, 1st Baron Weston-super-Mare) (1. května 1885, Weston-super-Marie, Anglie – 11. ledna 1965, Londýn, Anglie) byl britský politik. Pocházel z prostých poměrů a od mládí se angažoval jako člen Labouristické strany. Řadu let byl poslancem Dolní sněmovny, v labouristických vládách a v Churchillově válečném koaličním kabinetu zastával celkem třikrát funkci ministra námořnictva (1929–1931, 1940–1945, 1945–1946), po druhé světové válce byl ministrem obrany (1946–1950). V roce 1950 s titulem vikomta vstoupil do Sněmovny lordů, nakonec získal titul hraběte (1963).
Pocházel z prostých poměrů, dětství strávil v rodném Westonu a později v Bristolu. Z finančních důvodů neměl možnost studovat a od třinácti let pracoval, nejprve v oblasti obchodu, později byl úředníkem školní rady v Bristolu. V politice se začal angažovat jako člen Liberální strany, později přešel k labouristům. Na začátku první světové války se přihlásil jako dobrovolník do armády, povolán byl ale až v roce 1917. Fakticky na frontě nesloužil, ale nakonec dosáhl hodnosti kapitána. Po válce byl zvolen do Dolní sněmovny a v letech 1922–1931 a 1935–1950 byl poslancem za obvod Sheffiled Hillsborough. V první labouristické vládě se stal parlamentním tajemníkem na ministerstvu obchodu (1924). V následujících letech působil jako odborový předák a oponent finanční politiky tehdejšího kancléře pokladu Winstona Churchilla.
V druhé MacDonaldově vládě byl jmenován prvním lordem admirality (1929–1931), i když se původně všeobecně předpokládalo, že převezme ministerstvo obchodu. Od roku 1929 byl též členem Tajné rady a od roku 1931 místopředsedou Labouristické strany. Jako ministr námořnictva se v rámci úsporných opatření snažil omezit zbrojení a v této souvislosti podepsal smlouvy o vyrovnaných námořních silách s USA a Japonskem. Mimo jiné se také zasloužil o přístup dělnické třídy k důstojnickým hodnostem v Royal Navy. Ve volbách v roce 1931 neuspěl a následující čtyři roky byl mimo Dolní sněmovnu, znovu se věnoval práci v odborech. Poslanecký mandát získal znovu v roce 1935 a opět se zařadil mezi přední řečníky Labouristické strany. I když v minulosti patřil k Churchillovým politickým odpůrcům, za druhé světové války se stal členem koaličního válečného kabinetu znovu ve funkci prvního lorda admirality (1940–1945). Nepatřil však k nejbližším Churchillovým spolupracovníkům, který si ostatně jako premiér a ministr obrany uchoval zásadní rozhodovací pravomoce. Ve volbách v roce 1945 ve svém volebním obvodu zvítězil s výraznou převahou a do Attleeho vlády se vrátil znovu jako první lord admirality (1945–1946), v roce 1946 byl krátce ministrem bez portfeje a nakonec převzal úřad ministra obrany (1946-1950). V této funkci aktivně podporoval politiku ministra zahraničí Ernesta Bevina a patřil k odpůrcům Sovětského svazu.
V roce 1950 se rozhodl nekandidovat ve volbách a opustil Dolní sněmovnu. Téhož roku byl povýšen na vikomta a stal se členem Sněmovny lordů. Protože funkce ministra obrany vyžadovala zároveň členství v dolní komoře parlamentu, na tento úřad Alexander rezignoval a do konce Attleeho kabinetu si ponechal méně důležitou funkci lorda kancléře vévodství lancasterského (1950–1951). Po porážce labouristů ve volbách v roce 1951 se začal stahovat z veřejného života, zakoupil farmu v Essexu a také kvůli zdravotnímu stavu omezoval své návštěvy v Londýně. V prosinci 1955 byl po rezignaci lorda Jowitta vyzván, aby převzal vedení labouristické frakce ve Sněmovně lordů. Následujících devět let znovu aktivně působil v politice a na půdě Horní sněmovny často hovořil k různým tématům.
V roce 1963 byl povýšen na hraběte a o rok později obdržel Podvazkový řád, což byl ojedinělý případ řádového rytíře pocházejícího z dělnického prostředí. Byl též nositelem Řádu cti (1941) a v roce 1948 získal čestné občanství v Sheffieldu.
S manželkou Esther Chapple (1878–1969) měl dvě děti, syn Ronald Albert (1911–1912) zemřel v dětství, dcera Beatrix Dora (1909–2000) se provdala za podnikatele Williama Evisona.